EKONOMIKA: Veřejné dluhy a jejich hypoteční souvislosti
Zatím netřeba dělat paniku. Český hypoteční trh je stabilní, není propojený s trhem americkým, který v minulých letech rostl rychleji, než bylo zdrávo, a úroky v Česku jsou také pořád o dost nižší než americké. Přesto bychom všichni měli zprávy ze světa číst velmi pozorně.
Kořeny americké krize jsou totiž českému pozorovateli až nápadně povědomé. Dlouho trvající růst ekonomiky doprovázený zvyšováním mezd a letitým udržováním nízkých úrokových sazeb a vysokým růstem objemu peněz v oběhu vedl finanční instituce k rozsáhlým investicím do nemovitostí. Jejich cena rostla a pro drobné investory začalo být zajímavé nakupovat domy, byty a pozemky, protože to vynášelo mnohem více než držení peněz na bankovních účtech.
Banky a zejména rizikové investiční fondy, které měly jen málo investičních příležitostí, při nichž by se daly vydělat opravdu slušné peníze, vsadily na hypotéky, kde byl výnos pořád ještě velmi slušný.
Nízká nezaměstnanost a rychlý růst mezd umožnily bankám najít množství nových klientů, kteří by dříve za přísnějších podmínek a vyšších úroků na úvěr nedosáhli. Teď americká ekonomika zpomalila, nezaměstnanost stoupla, platy už tak nerostou na rozdíl od úrokových sazeb a od nich odvozených hypotečních splátek. Velká část dlužníků najednou nemá na splátky a banky mají problém. Přesně podle hesla - když neplatí deset dlužníků, je to jejich problém, když neplatí deset tisíc dlužníků, je to problém banky.
Na první pohled to vypadá, jako by Česko bylo zhruba ve dvou třetinách americké cesty.
Hypotéky dramaticky rostou, protože je to velmi ziskový byznys, nezaměstnanost je nízká a vypadá to, že dluh si může dovolit každý. Leč úroky rostou a ještě docela hodně porostou, snižování nezaměstnanosti se zastavilo a nejbližší budoucnost přestává být tak růžová, jak se původně zdála. Růst cen nemovitostí, který trhal rekordy, začal zpomalovat i podle Property indexu, jediného českého měřítka sledujícího dlouhodobější vývoj trhu. I tady mohou mít někteří lidé brzo dost problémů s plněním svých povinností vůči hypotečním bankám.
Zatím se však zdá, že český trh je o dost stabilnější než trhy vyspělých zemí. Banky byly o něco konzervativnější a opravdu nepůjčovaly každé uklízečce jako ty americké a růst úroků je zatím do značné míry kompenzován dynamickým růstem příjmů domácností. Rodiny jsou tak podle všeho zatím schopny snést situaci, kdy jim splátka hypotéky měsíčně zdraží o tisícovku či patnáct set.
Jedno vážné riziko však stále existuje. Tím rizikem je stabilita veřejných financí. Problémy amerického finančního sektoru jsou problémem celého světa a zejména zemí, které mají pověst těch neodpovědných hříšníků s chronickými deficity rozpočtů, a tedy s vysokou citlivostí na zvyšování světových úrokových sazeb, neřkuli na nějaké měnové krize. V Evropě je z tohoto pohledu na tapetě jen Maďarsko a Česko. Pokud americká krize vážně zasáhne globální trhy, což není vůbec vyloučeno, českým rodinám s hypotékou se vážná krize nevyhne. Je škoda, že o tom čeští poslanci, kteří budou brzy rozhodovat o základních reformních opatřeních, netuší skoro nic. Měli by si být vědomi, že jejich hlasování právě v této době bude jmenovitě zaznamenáno a lidé, kteří případně přijdou o své byty, budou dobře vědět, komu za to vděčí.
MfD, 10.8.2007