Ministerstvo zemědělství (MZe) se chytilo za nos. Coby vyhlašovatel a donátor soutěže Regionální potravina chce mít její druhý ročník v příštím roce pod kontrolou. Úřad řízený Ivanem Fuksou (ODS) minulý týden zpřísnil pravidla, aby se neopakovaly úlety, na něž upozornil týdeník EURO (43/2010). Lidová tvořivost, kterou v letošním zahřívacím kole předvedli pořadatelé soutěže v krajích, může být součástí turistických balíčků jednotlivých regionů. Neměla by mít ale nic společného s organizováním projektu placeného ze státního rozpočtu. V příštím roce má Regionální potravina spolykat stejně jako letos padesát milionů korun.

Pomoc při pátrání

Kampaní chce MZe upozornit spotřebitele, že v záplavě dovážených potravin se dají najít chutné a kvalitní výpěstky a produkty od zdejších výrobců. Kde je hledat? Právě informace o místech prodeje mají být jednou z ohlášených novinek. „Projekt podporuje tradiční prodej potravin především v menších prodejnách a na farmářských trzích, které se těší stále větší oblibě,“ oznamuje státní úřad.

Pravděpodobnost, že lidé v obchodech narazí na krajské speciality, není velká. Po prvním ročníku soutěže může graficky nepříliš vydařené logo Regionální potravina používat 71 výrobků z celé republiky. Vedle řady původních místních specialit jsou to i takové originality jako cibule, květák, jablka, dětské párky nebo vaječná pomazánka od průmyslových výrobců. Další dávka „chutě z regionů“ se přidá příští rok. Díky reklamě, kterou spotřebitelé ze svých daní platí, mohou o nové značce alespoň slyšet. Třeba je přivede k nákupu sice neznačených, ale tuzemských a čerstvých potravin, oč zdejším potravinářům jistě jde.

Výrazně méně peněz než letos by se napřesrok mělo utratit za organizování soutěže ve třinácti krajích. Výběr té nejlepší chutě z regionů je pak na komisi, jmenované MZe. Samo ministerstvo v ní zastoupí dva úředníci, další hodnotitele vysílá Státní veterinární správa, Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Agrární a Potravinářská komora.

Největší není malý a střední

Příště už nechce MZe klamat spotřebitele tvrzením, že značku Regionální potravina nesou speciality od malých a středních výrobců, přičemž výběrové komise v krajích rozdávají značku i největším hráčům, jako je Madeta nebo firmy z holdingu Agrofert. „Do projektu se budou moci zapojit podniky s nejvýše 250 zaměstnanci,“ zdůrazňuje šéf potravinářského odboru MZe Jindřich Fialka. Ze šesti let na čtyři roky se zkrátí doba, na kterou se značka originálním produktům propůjčuje. Počet kategorií, v nichž se nejlepší potraviny z regionů vybírají, se naopak rozrůstá ze šesti na devět.

Upravená pravidla mají také více hlídat původ oceněného výrobku. Trvají na tom, že musí být vyroben v příslušném regionu ze surovin z dané oblasti. „Objektivními důvody“ lze ovšem podmínku obejít a postačí, když regionální potravina bude z tuzemských surovin. „Podíl těchto surovin musí tvořit minimálně sedmdesát procent,“ vyčísluje metodika. Rakousko, kde celostátní projekt podpory regionálních potravin běží třetím rokem, ale striktně vyžaduje, aby vše bylo spojeno s regionem. „Veškeré suroviny a jejich zpracování musí být regionální,“ zdůrazňuje Robert Kastner z tamní konzultační agentury zapojené do projektu. A to má velikostí srovnatelné Rakousko projekt rozškatulkovaný do 113 regionů oproti třinácti českým.

Naši sousedé tlačí regionální speciality přes produktové balíčky navázané na cestovní ruch a gastronomii. „Každý region má mít svůj vlastní příběh, to se líbí turistům z Japonska i Vídně,“ sděluje zkušenosti Kastner. Za klíčové považuje propojení s gastronomií. Restaurace soutěží o to, která nabízí nejvíce regionálních produktů. „V maloobchodu se ale prodej rozvíjí velmi obtížně,“ hodnotí rakouský expert. V Česku je to přitom jediná cesta.

Co skousne regionální potravina
Výdaje na projekt zaštítěný ministerstvem zemědělství v příštím roce:
24 milionů korun na inzerci
13,5 milionu korun na marketingovou kampaň
2,5 milionu korun na televizní projekt
10 milionů korun na organizaci třinácti krajských soutěží o značku Regionální potravina

Týdeník EURO 49/2010