Slovenský agrobaron je možná v lecčems kontroverzní, ale konsolidační zručnost mu upřít nelze

Případová studie druhého největšího zpracovatele masa na světě, Tyson Foods z amerického Arkansasu, je v mnohém poučná. Tyson vymyslel organizační model, s jehož pomocí uzavřel celý obor, a dostal ho pod svoji kontrolu. Třeba samotný výkrm brojlerů nebyl v majetku společnosti, haly, veškerá zařízení a vůbec celý inventář patřily smluvním partnerům stejně jako závazky. Tyson nepotřeboval něco vlastnit. Na základě smlouvy farmářům dodával krmiva a jednodenní kuřátka, na straně druhé odebíral vykrmená kuřata. Farmáři tak v podstatě dělali v režimu práce ve mzdě za pevný zpracovatelský poplatek.

O pár let později se objevil v Česku muž, který v principu dovedl v českém zemědělství stejný model téměř k dokonalosti. Do jeho impéria spadá vše od obilních sil a výrobců umělých hnojiv přes lihovary a lisovny olejů až po chov kuřat, porážecí linky a závody na zpracování masa a uzenářského zboží. Tyson by kýval pochvalně hlavičkou stejně jako kapitáni jakýchkoli vertikálně integrovaných firem.

Andrej Babiš je možná kontroverzní v akvizičních metodách a ve stylu řízení svého obrovského impéria prostřednictvím jednoho notesu, tří mobilů a sloní paměti. A také tím, jak legračně mluví (přičemž i jeho slovenština má zvláštní přízvuk), nicméně jedno mu upřít nelze. Zaměření na konsolidaci jak na horizontále, kde skupuje podniky působící ve stejném oboru jeden za druhým, aby dosáhl úspor z rozsahu a výhod specializace, tak na vertikále, kde je cílem prostřednictvím přebírání na sebe navazujících firem kontrolovat celý zpracovatelský řetězec, je asi nejznámějším příkladem této strategie v Česku.

Agrobaron Babiš není jediným. Obdobně důsledný postup v horizontální i vertikální integraci předvedl v českém zdravotnictví například řetězec Agel. Babiš však představuje první a učebnicový příklad konsolidátora v českém porevolučním byznysu. A nezaujatý pozorovatel, který se trochu vyzná v průmyslové organizaci, může jeho postup označit za elegantní.

Jinou otázkou je, nakolik se třeba právě zemědělskopotravinářská linka Babišovi "okotila" a nakolik dokázal investice zhodnotit.

Tento proces zjevně není u konce a čas na vybrání "konsolidační prémie", ať již prostřednictvím primární emise akcií na burze nebo prodejem nějakému seriózně velkému hráči na trhu, nenastal.

O tom, že český mediální trh je také zralý na konsolidaci, se mluví několik let. Přinejmenším od vypuknutí krize, která pronikavě snížila příjmy z reklamy a do té doby dosahované ziskové marže. Bylo jen otázkou času, kdy tuhle potřebu někdo chytne za pačesy. Od středy minulého týdne víme, že se o nelehký úkol pokusí sám velký konsolidátor. Akvizice Mafry od německých vlastníků posunuje Babiše na zcela nové teritorium, které netrpí jen poklesem zisků, ale také hledá adekvátní odpověď na internet, největší technologickou změnu, která klasický obchodní model zejména u vydávání deníků vyvrací ze základů. Proč ale vstupovat do oboru, který je pro Andreje Babiše "terra incognita"? Kde jsou synergie se zbytkem skupiny, kde je jindy tak patrný hodnototvorný řetězec a kontrola marží? Kde je půvab a ziskový potenciál téhle investice (hovoří se o několika miliardách korun)? To není lesní těžařská společnost, kde je konsolidační potenciál v podstatě nabíledni, zvlášť když dosavadní lídr trhu Less & Forest leží na zádech, kopýtka strmě vzhůru vztyčená. Tam příchod Andreje Babiše nemohl nikoho překvapit, neboť logika byla zjevná.

Je jasné, že zkušený restrukturalizátor najde prostor, jak snížit náklady, a všichni doufají, že příjmy z reklamy se spolu s příchodem ekonomického oživení také trochu zmátoří, což by mělo pomoci trochu zlepšit výsledovku. Ale že by se zisk raketově zvýšil?

Nechce se věřit, že by Andrej Babiš opravdu mohl podlehnout představě, že když o něm budou noviny nebulvárního charakteru psát servilně, bude je někdo kupovat, natožpak číst. Nechce se věřit, že by tak "prefíkaný" investor prohodil oknem pár miliard za tak nešikovný nápad. Zbývá jediné další vysvětlení: Babiš je teprve na začátku akviziční jízdy v českých médiích a bude pokračovat.

Nejen v oblasti novin, ale také televizí, mediálních agentur, onlinových informačních serverů – to vše bude velký konsolidační projekt vyžadovat. Zda je tam potenciál nadstandardního zhodnocení investice? Můžeme o tom pochybovat, ale koneckonců to nejsou naše peníze.

Týdeník EURO 27-28/2013, 1.7.2013