Ekonomické učebnice tradičně měly za nezpochybnitelné dogma, že podíl příjmů z kapitálu i z mezd zůstává beze změny. Statistika bohatých zemí (OECD) teď dokládá, že to tak není.

Od roku 1990 do let nultých před úvěrovou krizí klesly platy v objemu z 66 na 62 procent a dále klesají. Ohromující růst produktivity nesplnil do té doby oprávněnou představu (a víru), že se promítne tak jako po staletí (s výkyvy) do životní úrovně námezdní vrstvy. Proč?

Důvodů je zřejmě několik.

K relativitě platů/zisků přispívá přistěhovalectví a nižší náklady na platy. Mohutný růst importu také snížil průmyslové mzdy. Podnikatelé hledají způsoby, jak snížit náklady, a mají větší zájem na inovaci, investují víc do technologie, aby nahradili drahou domácí práci. V USA za toto období po odečtení pouhého jednoho procenta špičkových platů techniků a manažerů klesl objem příjmů dokonce o 4,5 procenta bodů, protože odměny za inovaci rapidně rostly. Zajímavé srovnání představuje rovnostářská Skandinávie, kde dochází k ještě většímu poklesu mezd vůči kapitálovým výnosům (Norsko z 64%na 55%a Švédsko ze 74%na 65%). Manuální a nižší střední vrstva relativně chudne, ale teprve ve stagnující ekonomice se to projevuje jako problém. V období konjunktury levné zboží z Asie totiž hravě kupní sílu platů kompenzovalo a vyrovnávalo životní úroveň. Vliv importu na pokles mezd v Americe odhaduje OECD na 3,3 procentního bodu. Přesto není dovoz zboží hlavní viník.

V mnoha rozvojových zemích dochází totiž ke stejnému trendu a ten s rostoucími platy stále zesiluje. Hlavní problém je technický rozvoj, hlavně komputerizace a automatizace.

Jak z pasti ven? Ochrana trhu práce, jak ji praktikovaly Itálie, Španělsko a Francie, zvyšovala nezaměstnanost a je dnes neudržitelná. Návrhy na starou medicínu technického rozvoje (produktivity) a tím i větší zaměstnanosti a růstu životní úrovně, jestliže jsou výhody rozdělovány nerovnoměrně, nedávají smysl. A nedají se ani nařídit.

Zdá se, že nižší náklady na práci čili nižší firemní odvody, nižší daně ze mzdy a zřejmě i nějaký podíl zaměstnanců na podnikovém zisku by pomohly. Babo raď!

Autor je publicista a politolog

LN, 5.11.2013