Držitel Nobelovy ceny za ekonomii v roce 2008, Paul Krugman, ve své úvaze publikované v deníku New York Times a přeložené například na serveru Patria.cz spatřuje nebezpečí vzniku třetí velké deprese v nedostatečně velkých výdajích, které mohou způsobit deflaci.

V roce 1873 došlo k první krizi moderní doby. Na jejím počátku stál tradiční pád burzy, konkrétně vídeňské, po kterém brzy následovaly výprodeje na dalších evropských burzách. Investoři, předchůdci pozdějších skokanů z mrakodrapů na Wall Streetu, tehdy skákali z jedoucích vlaků. Před zrodem krize stála jako vždy velká expanze v oblasti investic v očekávání silných výnosů podněcovaných levnými penězi či úvěrovou benevolencí. Následovalo splasknutí bubliny. Finanční bublinu tehdy pomáhaly vytvářet i francouzské reparace Německu po prohrané válce v roce 1871. Bubliny tedy vznikaly i dost netradičními způsoby, ale je třeba si uvědomit kontext 19. století se vším všudy. Princip však zůstává stejný. Po pádu na burzách státy přikročily k hodně restriktivním politikám, tehdy ještě i ochranářským, které vedly až k obchodním válkám. Byla to v podstatě obdoba utahování opasků a přiškrcení výdajů, poptávky. Výsledkem byla vleklá krize.

V roce 1929 došlo k daleko známějším událostem, které není vzhledem k obrovskému dokumentačnímu materiálu a širokému povědomí třeba nějak více vysvětlovat. Méně se však ví, že krize tehdy nebyla od začátku až do konce, ale měla i svou růstovou fázi, podobně jako ji má od konce loňského roku doposud. Díky tehdejšímu krátkému, ale pro obyvatelstvo citelnému růstu došlo i k pádu preferencí a síly Hitlerovy NSDAP, která z krize vyrostla. A právě v době krátkého růstu došlo k restrikcím, které jej uťaly. Důsledky jsou už dnes známy. V době, kdy probíhal pád na druhé dno, vyhodnocovali někteří liberální ekonomové nastalou situaci jako frikční tření mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a vůbec nepovažovali za nutné jakkoliv státně intervenovat.

V současnosti, po krátkém růstu, se opět vyspělý svět uchyluje k masivním restrikcím, které sice musí, ale mohou citelně narušit křehkou poptávku, a způsobit tak deflaci a další pád. Již zmiňovaný Paul Krugman poukazuje také na to, že Řecko a Irsko, které již přistoupily k silným restrikcím, čelí dalším pádům a poklesům důvěry v daleko silnější intenzitě než Španělsko, které zatím váhá. Aby to pak po všem utahování opasků nedopadlo tak, jak říká můj kamarád ze západních Čech: „Koupíme si kulichy a vaťáky na zimu a harpunu na krysy, ať je co jíst.“

miroslavuhlir@centrum.cz