Kremlu se daří „rozdělovat a panovat“. Drží pod krkem EU závislou na ruském plynu
Jednota Evropské unie ve vztahu k Rusku dostává těžce na frak. Tak to samozřejmě mají v Kremlu nejradši. Jistě se jim tváře rozjasnily, když včera obvinilo některé další země EU z pokrytectví a záludností. Podle Budapešti se státy typu Německa, Rakouska nebo Itálie, resp. jejich klíčové energetické podniky, tváří, že na Kremlem požadovaný nový způsob platby za plyn nepřistupují. Přitom opak je pravdou.
Ostatně nebylo by to nic úplně nového. Třeba Rakousko odebírá ruský plyn od roku 1968. Začalo s tím jako první ze západních zemí, těch z druhé strany železné opony. Už tehdy to koulelo na dvě strany. Tím hůře, že šlo o rok, kdy „bratrská vojska“ v režii Moskvy napadla jeho severního souseda. Československo. Ani to Vídní neotřáslo tolik, aby hledala dodavatele plynu jinde.
Vskutku, i dnes se rakouský kancléř, jenž dokonce cestoval za prezidentem Putinem do Moskvy, ač se pořádně vlastně neví, co řešili, prezentuje jako ona pohádková královna. Ta, jež uměla přijít oblečená neoblečená. Stejně tak se tváří také třeba kancléř německý nebo stěžejní evropské energetické podniky jako německý Uniper, italský Eni nebo rakouský OMV. Na jednu stranu vykládají, že sankce EU proti Rusku neobejdou, zároveň však dodávají, že budou dále za ruský plyn platit eury a že jsou i tak přesvědčeny, že jim Putin plyn nevypne.
Něco takového ale není možné. Pokud tedy nejsme v pohádce. Nebo pokud zainteresovaní neříkají jen půlku pravdy.
Další fatální selhání
Podle Evropské komise je totiž už samotné založení účtu u ruské státní Gazprombanky obcházením sankcí. Ale čert aby se v tom vyznal. Samy některé členské státy Evropské unie si stěžují na nejednoznačnost vodítek, jež jim Evropská komise poskytuje.
Brusel zase jednou fatálně nezvládá řešit nenadálé, nepředpokládané situace, které jsou ovšem zároveň ty nejzávažnější. Neuměl si poradit s uprchlickou krizí v roce 2015, selhával při propuknutí pandemie před dvěma lety a do chaosu padá i teď. Praví, že založení rublového účtu u Gazprombanky je obcházením sankcí, a vyzývá unijní obchodní partnery ruského plynárenského gigantu Gazprom, aby si od něj nechali vystavit stvrzenku, že na plyn mají nárok už složením peněz – eur či dolarů – na devizový účet Gazprombanky. Nebo alternativně, ať veřejně deklarují, že považují transakci za dokonanou právě takovým činem. Tedy složením peněz u Gazpromabnky. To je však dosti vágní vodítko. Navíc není známé, zda jej Kreml akceptuje. Je to zatím stále jen výklad právníků pracujících pro Evropskou komisi.
Rusko, zdá se, přitom dále trvá na tom, že státy EU, resp. příslušné energetické podniky si musí u Gazprombanky zřídit nejen účet devizový, ale také ten rublový. Musí také přijmout skutečnost, že plyn bude zaplacený – a budou tedy na něj mít nárok – nikoli převodem svých peněz, nejčastěji eur, na devizový účet Gazprombanky, ale teprve okamžikem převodu těchto prostředků do rublů na druhém účtu k tomu zřízeném. Čili není možné odebírat dále ruský plyn, aniž by nebyl založený příslušný rublový účet v Gazprombance a aniž by se země a podniky EU nesmířily s tím, že zaplaceno bude teprve po převodu do rublů.
Takhle se válčit nedá
Právě s tímto převodem má ale problém Evropská komise. Jestliže by měly mít země a podniky EU na ruský plyn nárok teprve po převodu do rublů, jde podle ní o obcházení sankcí. Protože vzniká jakési „vakuum“, kdy unijní partneři Gazpromu sice převedou svá eura (případně dolary) na účet u ruské státní banky, ale přitom nebudou mít na plyn ještě nárok. Ten vznikne až převodem do rublů.
Do převodu v rubly ale může být tak či onak zaangažována ruská centrální banka, jež například vyhlašuje oficiální směnný kurz. A ruská centrální banka je – na rozdíl od Gazprombanky – sankcionována. To je právě ta podstata problému. Západ nemůže dělat obchody, v nichž jsou zaanagažovány sankcionované strany. Navíc v době, kdy by byly peníze unijních partnerů v onom „vakuu“, vlastně by poskytovali ruské straně jakousi ne zcela dobrovolnou půjčku. Neboť se vzdají svých peněz, ale přitom ještě nebudou mít nárok na protiplnění, tedy na plyn.
Kremlu se zkrátka daří „rozdělovat a panovat“. Drží Unii pod krkem, neboť převážná část členských zemí a rozhodující energetické podniky se strachují, co si bez ruského plynu počnou. Takhle se ale válčit nedá. Ve strachu ne. Pokud EU chce s Ruskem účinně ekonomicky válčit, musí být připravena inkasovat také rány. A z každé se hned „nepokakat“. A držet jednotu. A mít odhodlání. A volit přímočarost namísto zasévání chaosu, jenž spíše než nekompetenci odráží záludnou snahu něco jiného tvrdit navenek veřejnosti a něco jiného dělat a říkat za zavřenými dveřmi.
Autor je hlavní ekonom Trinity Bank
LN, 30.4.2022