Dvě největší hrozby naší planety jsou nadvýroba a přelidňování
„Oni se nás bojí, protože vzbuzujeme velkou odezvu,“ řekla nedávno Greta Thunberg, světlonoška ochránců ovzduší, v rozhovoru pro britskému listu The Guardian. Oni jsou ti, kdo nevěří hrozbě oteplování planety, a potažme i lidé, kterým ochranářský cirkus nejde pod fousy. Osobně strach nemám, jen se nicméně obávám, že nám Greta a spol. neříkají celou pravdu. Nelžou, pouze některé skutečnosti přecházejí mlčením.
Slunce a vítr nejsou řešením
Vezměme si například takřečené obnovitelné zdroje, které by se měly spíše nazývat „přestavitelné“. Solární panely, větrné turbíny a jiná zařízení vyrábějící zelenou energii, s výjimkou vodních, musí být přestavěny zhruba do dvaceti let, a to s obrovskými náklady. Odkud se vezme energie nezbytná k výrobě nových základen těchto energetických zdrojů? Z nafty, zemního plynu a uhlí. Žádná sluneční nebo větrná elektrárna není schopná dodat dostačující sílu na tavení potřebného množství kovů, výrobu silikonových vodičů a dalších součástek. V konečném součtu je tento způsob šetření ovzduší pro společnost ztrátový. Něco by se dalo trhnout na zelených baronech, podporovaných z naší kapsy, jenže na ně je berňák krátký.
Proč nám ochránci planety neřeknou, co jako znalci klimatologie musí vědět, že slunce a vítr nejsou a nebudou řešením do té doby, než začnou dodávat energii postačující na přestavbu jejich výrobních bází? Ani vychvalované elektromobily se neobejdou bez energie. U nás máme na silnicích asi pět a půl milionu běžných aut. Proč se nám neřekne, že když je nahradíme elektrickými, budeme potřebovat dva nové nenáviděné Temelíny, aby mohly jezdit? A kam s mrtvými bateriemi, když je nechějí ani v nejtemnější Africe?
Šílenství
Ale mnohem podstatnější je zamlčování dvou existenciálních hrozeb. První vyvěrá ze základní téze současného hospodářského řádu, že neustálý ekonomický růst není volba, ale jediná cesta k trvalému uspokojování lidských potřeb a tužeb. To je báječná idea. Škoda jen, že naše planeta nemá dost zdrojů, aby se na stole rostoucích zástupů lidí mohly objevit všechny konsumentské výrobky. Nemůžeme všem obyvatelům Země zabezpečit ani pitnou vodu, ani léky, ani jídlo třikrát denně, ani elektřinu, ani střechu nad hlavou, natož ledničky, pračky, auta nebo mobilní telefony.
Proč nás ochránci planety nevarují, že konsumentský cíl hospodářského růstu je šílenství? Vede k systematickému plundrování přírodního a nerostného bohatství Země a nádavkem z ní činí skladiště odpadků
Každý třetí pozemšťan bude Afričan.
Druhá hrozba je množení. Ačkoli počet obyvatelů planety v současné době narůstá pomaleji než v minulém století, přesto v roce 2050 dosáhne 9,7 miliard oproti dnešním 7,5 miliardám.
Historickou událostí naší doby je populační exploze v Africe, kde se do poloviny století jedna miliarda lidí namnoží na čtyři miliardy. Zaslouží se o to vysoká porodnost a obecný nedostatek, nebo spíše nedostupnost antikoncepčních prostředků.
Podle zjištění Populačního fondu OSN nespočetné miliony afrických žen vědí, jaké možnosti ovládání plodnosti existují. Zádrhel spočívá v tom, jak se k nim dostat. Víc jak 15 % Afričanů jsou katolíky a Vatikán jim antikoncepci zakazuje. Africké vlády kontrolu porodnosti nepodporují. Čím víc je lidí, tím víc jich odejde do ciziny. Posílají domů peníze, které se staly jedním z nejdůležitějších afrických finančních přítoků. Podle Světové banky činily remitendy v roce 2018 víc jak 680 miliard dolarů.
Mnozí z nás se dožijí doby, kdy každý třetí pozemšťan bude Afričan.
Před šedesáti lety byla porodnost v Evropě a černé Africe vyrovnaná. Nyní je poměr sedm ku jedné. Sedm malých černoušků na jednoho bílého Evropánka. Tosamozřejmě silně ovlivní budoucí vývoj vzájemných hospodářských, sociálních a politických vztahů obou kontinentů.
Demografové označují za zásobník vystěhovalectví skupinu mužů a žen ve věku 20-39 let. V roce 1950 jich v Africe bylo 51 milionů. O třicet roků později 104 milionů. Během let 1980-2010 se jejich počet zvýšil na 250 milionů. A v roce 2040 bude na druhé straně Středozemního moře víc jak půl miliardy mladých mužů a žen snít o lepší budoucnosti na jiném kontinentě. Zástupy těch, kdo se za ní vydají, zhoustnou, dnešní potůček přistěhovalců se změní v záplavu.
Prokazatelné hrozby
Oteplování dosvědčují počítačové modely spolehlivé natolik, nakolik se do nich vloží ověřená data. Jinak platí první zákon počítačové prognostiky, který formuloval její otec Nobel za ekonomiku Vasilij Leontief: „Smetí dovnitř, smetí ven.“ Ne, že by klimatologové záměrně vkládali do počítačů cinknutá data; dosazují, co je k mání, a to je vesměs neověřené nebo jde o výsledek nějaké hypotézy. V Evropě hovězí dobytek vypouští stejné množství CO2 jako automobily, ale byla tato skutečnost vložena do modelu oteplování? Jestliže ano, měli bychom podle pařížského plánu na snížení uhlíku platit i za to, aby kravičky mohly pouštět pšouky.
Demografové mají nespornou výhodu. Základní údaje, které používají jako počet narozených dívek v té či oné zemi, období plodnosti, průměrný počet dětí na rodinu a průměrná délka života, jsou statisticky podchyceny, známy a dány, tudíž předpovědi na nich založené jsou spolehlivé. Když je vezmeme v úvahu, v polovině století zemědělství nepostačí uživit všechny pozemšťany a v chudých státech nastanou hladomory, varuje OSN. V řadě oblastí propuknou střety a války o vodní zdroje, zejména tam, kde se o ně dělí dva státy nebo rozdílné etnické či náboženské skupiny.
Greta možná o tom všem nemá potuchu, což by při jejím věku bylo zcela pochopitelné. Ale její vodiči to vědět musí, jestliže jim opravdu jde o záchranu planety, jak prohlašují. Proč nám skrývají, že jediný správný a účinný způsob, jak uchovat matičku Zemi a její ovzduší ve slušném stavu, je zvládnout hospodářský růst a porodnost? Kdyby to přiznali, spousta lidí by se jich přestala bát a váhavci by se k nim jen hrnuli.
Přesycování spotřebního trhu a přemnožování lidí jsou dvě největší prokazatelné hrozby naší planety. Ve srovnání s nimi je uhlík jenom srandička. Politicky výnosná pro Gretu a spol., mana nebeská pro zelený průmysl a clona vývoje nových perspektivních zdrojů energie budoucnosti. Srandička, za kterou všichni platíme. Když uvážíme, co z ní máme, je to drahý špás.
Psáno pro televizi Prima