Ve vřavě kolem Klause a Antiklause takřka úplně zanikla informace o hospodářském růstu české ekonomiky v minulém roce. Přitom navzdory očekávání neoslabil, ale naopak posílil a dosáhl v posledním čtvrtletí rekordní hodnoty 6,9 procenta.

Je to zjištění, které zaslouží malou analýzu. Zejména proto, že vyspělé země EU používající euro naopak po slibném začátku roku opět zpomalují. Potvrzuje se, že náš hospodářský cyklus je jiný než cyklus eurozóny a výkon naší ekonomiky na prosperitě Evropy sice závisí zcela zásadně, ale ta závislost není vůbec jednoduchá a přímočará, jak si někteří lidé představují.

Ukazuje se, že přesun výroby ze starých zemí EU na východ pokračuje a lepší podmínky ve mzdové úrovni a v daních mají své opodstatnění. Vzbuzuje to dokonce optimistická očekávání, že by se česká ekonomika mohla s dopady recese v USA vyrovnat mnohem lépe než zbytek Evropy. Takže reformy podporující podnikání a nadcházející snížení firemních daní jsou z tohoto pohledu jistě žádoucí a užitečné.

Potvrzuje se také, že s eurem není třeba spěchat. Zatímco Evropská centrální banka je v situaci, kdy musí vážně zvažovat snížení úrokových sazeb, ČNB je naopak nedávno zvedla a nyní počítá, zda to bude nutné letos ještě jednou opakovat. Frankfurt by měl tudíž v zájmu plynulé jízdy nyní šlapat na plyn, zatímco Praha spíše opatrně přibrzďovat kvůli probuzené inflaci. Je evidentní, že v současné turbulentní době česká ekonomika potřebuje svou vlastní měnovou politiku, aby se vyrovnávala s bouřlivými událostmi na světových trzích, bez toho, že by byly kapsy občanů ohroženy citelnými pohyby cen, a nejspíše to tak ještě nějaký čas vydrží.

Přes tento optimismus není na místě si nějak zvlášť plácat po ramenou. Stačí se podívat za Břeclav a sebevědomí rychle slábne.

Tam totiž teprve potkáte opravdového ekonomického tygra. Ve čtvrtém kvartále slovenská ekonomika poskočila více než dvojnásobným tempem oproti české. Neuvěřitelný přírůstek hrubého domácího produktu o 14,1 procenta meziročně je sice částečně způsoben mimořádnými vlivy, ale Slováci jasně ukazují, že bolestivé reformy skutečně vedou k cíli, kterým je pružně reagující a konkurenceschopná ekonomika. V minulých letech dokázala snížit nezaměstnanost z téměř 20 procent na současných osm.

Čeští socialističtí mudrcové, kteří před čtyřmi pěti lety předvídali Slovensku po zahájení reforem hlubokou sociální krizi, ožebračení širokých vrstev obyvatelstva a celkový rozklad, nyní už nějaký čas mlčí. A když se ozvou, tak zkoušejí tvrdit, že nelze zjistit, zda jde o růst spuštěný reformami, či příchodem zahraničních investorů, či vstupem země do EU. Zahraniční investory máme taky, v EU jsme od stejného data, a tak vliv reforem zjevně představuje ten rozdíl mezi 6,9 a 14,1 procenta, nebo alespoň jeho podstatnou část.

Samozřejmě, že všechny slovenské reformy nejsou zlaté, zbyla spousta nedodělků i dodnes neodstraněných chyb. Spojení rovné daně podporující podnikání se sociální reformou nutící k práci se však zcela zjevně osvědčilo. U nás jsme s daněmi trochu pohnuli, byť nijak zářně, ale na zásadní sociální reformu stále čekáme. Vzhledem k tomu, jakou svornost a akceschopnost jsme viděli v posledních dnech v podání vládní koalice, nutno projevit obavy, že spíše se dočkáme okamžiku, kdy výkonnost slovenské ekonomiky překoná poprvé v historii výkonnost českou. Nejspíš tomu může zabránit jen fakt, že se v Bratislavě, na rozdíl od Prahy, začne příliš brzy platit eurem.

MfD, 18.2.2007