Nespoléhejte na to, že Donald Trump se vyřádí v celní válce proti Číně. Evropa je druhá na řadě

Donald Trump během celní války s Čínou odložil vinčestrovku nabitou cly vůči německým, japonským a jihokorejským automobilkám. Že by ústup? Kdepak, americký prezident je odhodlán proti cizím automobilkám vystřelit za šest měsíců, až Amerika (podle předpokladu expertů z amerického ministerstva obchodu) zvítězí v obchodní válce s Čínou.

V pátek, kdy vrchní velitel oznámil, že rozhodnutí o clech odloží o půl roku, Bílý dům upozornil, že dovážená auta jsou hrozbou americké bezpečnosti, prý to potvrzuje studie ministerstva obchodu. Nato prezident odjel na setkání se šéfy realitních společností, kde řekl o Evropské unii: „Postavili bariéry, nechtějí naše zemědělské produkty, nechtějí naše auta. Svoje mercedesy k nám posílají tak snadno jako sušenky. Posílají k nám taky BMW… Těžce je zdaníme všechny.“

Že kromě zdi proti migrantům na jihu chystá celní zeď proti autům, Trump naznačil mnohokrát. Třeba při loňské schůzce s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem. Společné prohlášení z jejich schůzky formuluje záměr odstranit cla pouze u „non-auto industrial goods“, tedy u „průmyslového zboží mimo aut“.

Clům se stěží vyhne také Japonsko, byť jeho vláda pro to dělá vše možné, ba i nemožné – dokonce navrhla Trumpa na Nobelovu cenu za mír. A klidný spánek nemůžou mít ani šéfové a akcionáři jihokorejských automobilek, které do Ameriky vyvážejí podstatnou část své produkce.

Pohasínající sláva Detroitu

Zprávu o dopadech dovozu aut na americkou národní bezpečnost, kterou se Trump ohání, vláda odmítla zveřejnit. Nedostali ji ani kongresmani.

Z toho, co členové Trumpovy administrativy sdělili, však vyplývá, že ministerstvo obchodu se ve zprávě odvolává na strategii národní bezpečnosti z roku 2017, ve které se píše: „Funkční obranný průmysl je kritickou součástí americké moci a inovační základny pro národní bezpečnost. Schopnost ozbrojených sil okamžitě reagovat na mimořádnou situaci závisí na schopnosti vyrábět potřebné součástky a systémy, na fungujících a rozvinutých zásobovacích řetězcích a na kvalifikované americké pracovní síle.“

Stejné téma rozebíralo loni na Trumpovu žádost ministerstvo obrany. Pentagon vypracoval studii o průmyslové základně a dodavatelských řetězcích důležitých pro obranný průmysl země. Připomíná v ní, že vývoj v oblasti kolových a pásových vozidel pro armádu je závislý na automobilovém průmyslu, jehož základna se zužuje.

Z dat amerického ministerstva obchodu vyplývá, že zatímco v roce 1985 se Američany vlastněné automobilky (především detroitská trojka – General Motors, Chrysler a Ford) na prodejích v USA podílely 67 procenty (10,5 milionu v USA vyrobených a prodaných vozů), v roce 2017 jen 22 procenty (3,7 milionu prodaných aut). Ve stejné době vzrostly dovozy aut do USA na dvojnásobek.

Hondy američtější než fordy

Jenže časy se mění a mění se i měřítka toho, co je a není americké auto. Už několik let vznikají na druhé straně severního Atlantiku žebříčky „nejameričtějších“ automobilů, tedy těch, které obsahují nejvíc v USA vyrobených dílů.

Na webu cars.com loni zvítězil hrdý Američan Jeep Cherokee, který patří do portfolia Chrysleru. Jenže hned za ním se umístily dvě cizácké značky Honda Odyssey a Honda Ridgeline konstruované v Japonsku a vyráběné v Ohiu a Alabamě. A mezi prvními sedmi jsou čtyři „nejameričtější“ japonské značky.

Z toho je patrné, že ti z Američanů, kteří se při koupi auta řídí zásadou Buy American, to nemají snadné.

Na propojenost zahraničních dodavatelů s americkými výrobci automobilů poukazuje i zmíněná studie amerického ministerstva obrany. Upozorňuje však, že při posuzování americké závislosti na dovozech a zahraničích technologiích by měla vláda rozlišovat, jestli jde o spojence, nebo protivníka.

Právě to Trump nedělá. Pro něj jsou téměř všichni „foe“ (složenina friend a woe, někdo mezi protivníkem a nepřítelem).

Auta dělají deficit

Lze tušit, že bezpečnostní důvody slouží Trumpovi jen jako záminka k tomu, aby mohl cla vyhlásit. Z obchodních důvodů to vláda udělat nemůže, k tomu by musela mít souhlas Kongresu. A tak se Trump odvolá na článek 232 obchodního zákona, který americké vládě umožňuje v zájmu národní bezpečnosti stanovit clo v neomezené výši.

Stejně postupoval Trump loni, když vyhlásil cla na ocel (25 procent) a hliník (10 procent). Pokud by byl upřímný, musel by tehdy odtweetovat tento vzkaz: Když nebudu mít na své straně Pensylvánii, Michigan a Ohio (ocelářské oblasti), nevyhraju příští prezidentské volby.

U aut je hlavní důvod jiný – vysoký podíl na deficitu zahraničního obchodu. Podílejí se na něm z poloviny. Druhá polovina deficitu pochází z Číny.

Všechno ukazuje na to, že Trump se rozhodl vyřešit obě poloviny problému. Jednu po druhé.

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce