Snížení korporátní daně pomůže modrým límečkům

Vinit Trumpa z toho, že jenom snižuje daně svým miliardářským kamarádům, je laciné.

Takřka třiadevadesátiletý Arnold Harberger je žijícím inventářem globalizace. Od padesátých let radil vládám bezpočtu rozvíjejících se ekonomik – od Argentiny, Brazílie či Chile přes Čínu nebo Indii až třeba po Malawi. „Díky vývoji v Číně, ale třeba i v Indii, je svět lepší místo,“ vzdal globalizaci hold před několika lety, když jsem s ním vedl rozhovor na půdě Kalifornské univerzity v Los Angeles, v jeho současném působišti.

Svět je také ale o poznání jiné míst. Otevřenější. Takže zatímco ve své dnes již klasické a vlastně průkopnické studii z roku 1962, stavějící na předpokladu uzavřené ekonomiky, Harberger konstatoval, že břímě korporátního zdanění nesou vlastníci kapitálu, v běhu desetiletí tento závěr přehodnotil. V globalizovaném světě, s volným obchodem a volným pohybem kapitálu, investor klidně vloží peníze do firmy v sousední zemi nebo až na druhém konci světa, jen když tam mají nižší daně. Management korporace zase neváhá na druhý konec světa vstříc nižší dani přesunout výrobu. A spotřebiteli nic nebrání kupovat laciné zboží z dovozu. „Znáte ty obchody Všechno za 99 centů? Je jich tu v L. A. plno,“ ptal se mě Harberger. Přikývl jsem. „Je k nevíře, co všechno dneska můžete koupit za 99 centů. Jdete do takového ochodu a vidíte chudé lidi, jak si kupují věci, které by si předtím nemohli nikdy dovolit.“ Předtím totiž takové zboží dost možná vyráběli v USA. Dnes už levně v Číně.

Řadový dělník ale těžko mění zaměstnavatele, natož zemi, ve které působí. Břímě korporátní daně tak v rostoucí míře dopadá právě na něj. Nemá totiž, na rozdíl od kapitálu, výroby a vlastně i spotřeby, před vyšším zdaněním kam uniknout.

Plán Trumpovy administrativy snížit korporátní daň z 35 na 15 procent je třeba číst právě v tomto kontextu. Má přimět americké podniky, aby se „činily“ opět na americké půdě, už nikoli na jiném kontinentě. Nižší daň v důsledku představuje vyšší výnosnost jejich investic v USA. A jsou to právě investice firem, které představují nutný předpoklad růstu produktivity, a je to právě růst produktivity, který představuje nutný předpoklad růstu mezd.

Vyšší daně, nižší mzdy

Zákonná korporátní daňová sazba činí v USA 39,1 procenta (kromě 35procentní federální daně zahrnuje ještě zdanění jednotlivých států USA), což je nejvíc mezi zeměmi OECD. S výjimkou jihoamerické Kolumbie bychom na celé zeměkouli těžko hledali místo s vyšším zdaněním. Skutečná (efektivní) úroveň zdanění se od té zákonné nezřídka i výrazně liší, avšak například efektivní zdanění nových investic dosahuje v USA 34,8 procenta. Přitom průměr v zemích OECD je nižší než dvacet procent a v zemích sousedících s USA, tedy Mexiku a Kanadě, se sazba pohybuje také kolem dvaceti procent. Vysoká americká korporátní daň vede tamější firmy k tomu, že své zisky vyvádějí za hranice. Ročně takto ze Spojených států odtéká zhruba sto miliard dolarů. Objem inkasa korporátní daně je tak navzdory její vysoké sazbě nízký. Zatímco v zemích OECD činil v letech 2010 až 2015 průměrně 2,9 procenta hrubého domácího produktu, v USA to byla jen procenta dvě.

Korporátní zdanění v USA tedy reformu potřebuje jako sůl. Jaký dopad na své mzdy ale můžou od Trumpova zatím jen mlhavě naznačeného plánu snížení daní (mluvit o reformě je zatím věru předčasné) očekávat řadoví zaměstnanci? Převážná část ekonomů, včetně Arnolda Harbergera, se dnes kloní k názoru, že břímě korporátního zdanění opravdu ve značné míře nesou právě řadoví pracovníci, ne vlastníci kapitálu. Clemens Füst, prezident německého institutu Ifo, prošel celou řadu příslušných studií a shrnuje celosvětový výzkum dopadu korporátní daně následovně. „Konzervativní závěr zní, že nákladem dodatečně získaného inkasa korporátní daně je krátko- až střednědobý pokles mezd nejméně o padesát procent dodatečně získaného inkasa.“ Se svými spolupracovníky Füst publikoval studii, která závěr potvrzuje na rozsáhlých datech z německé ekonomiky: jednoprocentní nárůst efektivní mezní sazby korporátní daně tam snižuje mzdy stávajících pracovníků o 0,18 procenta, přičemž tíživěji jsou zasaženy ženy a zaměstnanci na částečný úvazek.

Harberger ani Füst jistě netrpí přehnanou láskou k Trumpovi. Navíc svůj názor na dopad korporátní daně zastávají minimálně od dob, kdy současný prezident ještě uváděl televizní reality show. Jinými slovy, vinit Trumpa z toho, že jenom snižuje daně svým miliardářským kamarádům v administrativě i mimo ni, je laciné. Přesvědčení, že snížení korporátní daně příznivě ovlivní mzdy řadových pracovníků, totiž dlouhodobě a nezaujatě sdílí podstatná část ekonomické obce. Je-li toto přesvědčení správné, Trumpův krok pomůže americkým modrým límečkům. A nebude ranou pro tamní veřejné finance.

Autor je hlavní ekonom společnosti Cyrrus. Zkrácená verze textu vyšla v Hospodářských novinách

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce