Dlouhou recesi můžete zažít i se "třemi áčky", jak ukazují Finsko a Nizozemsko

Doba sice nepřeje racionálním argumentům, ale proč bychom si zrovna v této rubrice nemohli čas od času zahrát na kontrariány? Kupříkladu častým vysvětlením toho, proč českou ekonomiku postihla recese trvající šest čtvrtletí po sobě a proč je dodnes její ekonomický výkon pod úrovní roku 2008, je zamořenost korupcí. Nebýt korupce, Česko by recesi nepoznalo, zní argument. Obdobně byly pravostředové vlády rutinně obviňovány z nekompetence, ať je vedl Mirek Topolánek nebo Petr Nečas.

Jistěže není pochyb, že nejen míra vnímané, ale bohužel i reálné korupce je v Česku daleko za hranicí tolerovatelného. Žádný rozumný člověk ani nebude tvrdit, že od jisté hranice nepředstavuje makroekonomicky významnou brzdu ekonomického růstu. Najít ovšem robustní korelaci mezi ekonomickým výkonem, administrativní kompetencí a nezkorumpovaností vlády není jednoduché.

Kupříkladu Finsko je země přímo exemplárně čistá. V žebříčku nejméně zkorumpovaných zemí sestavovaném Transparency International pravidelně obsazuje některou z čelných tří příček. Obdobně se Nizozemsko pokaždé vejde do první desítky, zatímco Česko se skálopevně drží o čtyřicet až padesát stupňů níže. Jak Nizozemci, tak Finové mají navíc pověst nejen zcela bezúhonných, ale i kompetentních administrátorů. Obě země patří k hrstce těch, které si dodnes udržely nejvyšší rating (v Nizozemsku s negativním výhledem).

Jenže jak si potom vysvětlit, že Finsko v roce 2009 zažilo podstatně hlubší propad než Česko a Nizozemsko zhruba srovnatelný s Českem? Jak Finsko s Nizozemskem, tak Česká republika jsou dodnes úrovní HDP v běžných dolarech docela hluboko pod vrcholem dosaženým v roce 2008. Druhá vlna recese se přitom Nizozemska drží urputněji než Česka a finská meziroční kvartální data HDP z přelomu loňského a letošního roku byla horší než ta naše.

Politika zmíněných zemí nebyla zatížena odpudivými skandály, a přesto spotřebitelská poptávka ani investiční aktivita nenasvědčovaly, že by firmy a domácnosti hleděly do budoucna s optimismem. Pravda, Nizozemci mají těžkou kocovinu z hypoteční bubliny, která se pochopitelně promítá do neochoty spotřebitelů dále se zadlužovat. Nicméně ani ve Finsku se navzdory růstu mezd maloobchodní obrat nevyvíjí dobře.

Vývoz obou zemí na meziroční bázi navíc není letos nijak slavný – loni český export fungoval lépe. Obchodní saldo stoupá jak v Nizozemsku, tak v Česku, zatímco Finsko má rostoucí deficit obchodní bilance, a dokonce i Evropská komise považovala za potřebné zmínit riziko oslabování finské konkurenceschopnosti, kdysi považované za exemplární. Finové sice neškrtili vládní spotřebu tak důrazně jako Nizozemci a Češi (loňský český deficit je dodatečně zatížen jednorázovým efektem restitucí, ať si o nich myslíte cokoli), avšak díky předchozím vysokým přebytkům se nedostali do deficitu, který by ohrozil hladké plnění maastrichtské tříprocentní hranice.

Vývoj v Nizozemsku nebo Finsku zkrátka nelze vysvětlit triviálními hláškami a totéž platí o České republice. Přesto to neznamená, že se v nadcházejících měsících nebudeme koupat v předvolebních pitominách od "žab na dně studny". Ty také vidí jen nepatrnou výseč oblohy a mají pocit, že pochopily svět.

Týdeník EURO 35/2013, 26.8.2013