Nejprve má vlastní definice pojmu (politického) trhovce: je to ideologicky zaslepený člověk vycházející ve svém jednání ze zjednodušených soudobých představ a sloganů o národním hospodářství, který se nedá rušit či jen zviklat realitou. Tedy příbuzný trhovcům pražským, kterých jistě také pár znáte.

Jmenuje se Laurens Jan Brinkman, vzděláním právník a je ministrem hospodářsrví, člen ministrany D66 (asi 6 mandátů, která je do počtu v momentálně vládnoucí koalici pravého středu). Je pevně odhodlán vnést tržní princip a konkurenci do zásobování energií (plyn, teplo a elektřina).

Hle, co vymyslel: rozštěpit energetické podniky na výrobní a dodavatelské komerční podniky na jedné straně a na "veřejné" (tedy nekomerční) rozvodné podniky na straně druhé. Jen tak může být řeč o konkurenci, která zase bude dobrá pro spotřebitele, protože energie v Holandsku je jedna z nejdražších v Evropě. Brinkman je holandský ministr a jako těm našim je mu realita někdy dost vzdálená. Před časem v zájmu spotřebitele zavedený volný trh v taxislužbě skončil naprostým fiaskem. Poměry se tam už blíží poměrům pražským, pokud je už v některém ohledu nepředstihly. Vláda se pokouší situaci nějak napravit, ale jde to těžko.

Energetické podniky se Brinkmanovu plánu zuby nehty brání - jejich akcionáři jsou obce a provincie (u nás kraje). Argumentují s tím, že místo jednoho podniku teď budou mít dva, každý s vlastním personálem a vlastní budovou. To plus další položky může vést ročně ke zvýšení nákladů o 450 milionů euro, které se promítnou do cen. Dále, že po takovém rozdělení budou relativně malé holandské výrobní podniky snadnou kořistí pro nesrovnatelně větší podniky zahraniční. Podle odpůrců hrozí, že se nové elektrárny nemusí nezbytně v Holandsku stavět a že se o energetickém zásobování a cenách bude rozhodovat v cizině. Oba faktory jsou odpůrci považovány za nebepečné. Mimo to je přínos konkurence dosti ilusorní. Cena elektrického proudu se skládá z 15% DPH, 38% energetické daně, 23% rozvodu a 24% dodávky a jen v té poslední položce by teoreticky mohlo k nějaké konkurenci dojít, ale výslednou cenu by to zjevně ovlivnilo málo. Brinkman ovšem spoléhá na dynamiku trhu.

Dodejme k tomu, že před časem prodaly holandské energetické podniky z daňových důvodů rozvodné sítě americkým investorům a od nich si je pronajímají zpět. Investoři na tom v USA (legálně) daňově vydělávají, na výdělku se podílejí i holandské energetické podniky. Při novém Brinkmanově systému by to asi už nešlo a lze prý v tom případě očekávat, že by američtí investoři požadovali kompensace ve výši několika miliard euro. Při své návštěvě v USA prý Brinkman odmítl do kontraktů o tom nahlédnout. Podle názoru americké advokátní kanceláře, která je v této věci poradcem holandského energetického podniku Essent, prý to odmítl proto, že by pak musel o tom informovat parlament. Ministerstvo hospodářství (doslova ekonomických záležitostí) to energicky popírá. To je jen taková daňová třešnička na dortu ukazující navíc absurdity západních daňových systémů. Dnes (13.2.) má být zahájena parlamentní debata o Brinkmanově koncepci. Není jasné, jak to dopadne. Proti ní jsou zatím zjevně jen "křesťani" (strana CDA).

Co z toho vyplývá pro nás? Tedy aspoň pro mne osobně: že prodej Transgasu do ciziny byl kriminální počin a že jakýkoliv pokus prodat do ciziny ČEZ by měl bý preventivně potrestán vězením. Poslanci by jistě našli cestu, jak takové opatření nenápadně přifařit k nějakému, čehokoliv se týkajícího, zákonu.