Poznámka 1. Funkční trh

Nejlépe je funkce trhu vidět na tržnici, kde v důsledku dostatečné konkurence kolísají ceny v závislosti na nabídce a poptávce. Takové ceny jsou pak optimální jak pro zákazníky tak pro trhovce, nižší ceny by byly nevýhodné pro trhovce, vyšší ceny by byly nevýhodné pro zákazníky. Neviditelná ruka trhu byl celkem půvabný příměr, který mohl lidem s myšlením po desítky let deformovaným plánovanými potřebami a cenami nezávislými na nákladech objasnit, že v systému založeném na konkurenci je plánování nahrazeno automatismem vedoucím k optimalizaci poptávky a nabídky. Základní podmínkou správné funkce trhu je dostatečně velká konkurence, s obecně platnými omezeními pouze v zájmu ochrany spotřebitelů nebo životního prostředí.

Poznámka 2. Nefunkční trh

Technický rozvoj zaměřený na omezení lidské práce, vede ke stále komplikovanějším a dražším výrobním prostředkům. To si vyžaduje větší koncentraci kapitálu a vznik menšího počtu velkých podniků.

Pak pro několik nejvýznamnějších zakázek existuje jen několik podniků s odpovídající velikostí, vybavením a know-how. Jejich generální ředitelé, kteří si pro své potřeby vytvořili a ovládají svazy podnikatelů, si mezi sebou zakázky kamarádsky rozdělí. Ten, komu zakázka připadne, oznámí ostatním, jakou cenu nabídne do „soutěže“. Ta cena bude o několik desítek procent vyšší, než za kolik by se dala investice pořídit za podmínek tvrdé konkurence. Nabídku vypracuje velmi pečlivě, protože ví, že vynaloženou práci po získání zakázky využije. Ostatní nasadí pro tuto zakázku o něco vyšší cenu a nabídku jen narychlo sešijí z prefabrikovaných textů. I v objektivním výběrovém řízení pak zvítězí nabídka nejlépe vypracovaná a s nejnižší cenou. To vše se může konat pohodlně, bez riskantní korupce a výběrové komise mohou mít čisté svědomí. Pak se ovšem není co divit, že např. dálnice stavíme snad nejdráže v Evropě.

Co s tím? Využít krize a dát např. dodavatelům dálnic na výběr dvě varianty. Buď postavíte plánovaný objem prací za prostředky, které jsou k dispozici a za které jste stavěli ještě před pár léty s velkým ziskem. Budete o něco méně vydělávat, ale nezahynete. Nebo si svoje drahé velkostroje nakonzervujte a počkejte si pár let na konjunkturu. Ostatně při krizi klesá i objem dopravy, takže se zase tak moc nestane a vaši zaměstnanci se pohodlně po léta uživí na opravách běžných komunikací.

Místo toho současný „nezávislý“ ministr dopravy zafunguje jako pravý odborářský boss a požaduje pro stavbu dálnic další desítky miliard (odborář je podle známé definice ten, kdo požaduje stále více a více peněz za stále méně a méně práce).

Poznámka 3. Netrh - přirozené monopoly

Týká se oborů, ve kterých nemůže ve vztahu k odběratelům vzniknout konkurence. Většinou jde o obory, kde jsou odběratelé napojeni na rozvodnou síť (zásobování elektřinou, plynem, vodou, kanalizace apod.). Regulovaná cena se stanovuje ze součtu nákladů a maximálního povoleného procentuálního zisku. Drobná potíž je v tom, že čím větší náklady firma vykazuje, tím větší má zisk. Důsledkem jsou vysoké platy pro vedení i personál, (ty zajišťují dojemnou shodu vedení s odbory), pohodlňoučké vybavení kanceláří, atraktivní sekretářky a tiskové mluvčí, drahá služební auta pro soukromé využívání, bohaté diety na zahraniční služební výlety ap.

Co s tím? Moc se toho dělat nedá, ale pro podstatné zlepšení by stačilo, kdyby regulátor měl kompetence, schopnosti a hlavně chuť seškrtat náklady na úroveň nezbytnou pro dobrý chod firmy a kvalitní služby zákazníkům.

Poznámka 4. Trh-netrh s elektrickou energií

Akcioví kočkopsi stejně jako zavádění pseudokonkurence, jak jsme toho svědky v případě elektrické energie, nepřináší nic dobrého a stát by se neměl zříkat vlastnictví a plné zodpovědnosti za takové podniky. Byli jsme svědky komických vysvětlování ministrů, „regulátora“ a manažerů ČEZ, proč musí růst ceny elektrické energie tak, jak rostly.

Protože dostatek energie je existenční nutností pro hospodářství, protože její odběr je velmi proměnný a protože výstavba významných zdrojů trvá léta, je nezbytná poměrně velká rezerva kapacit. Tato nevyužívaná rezerva zvyšuje jednotkové výrobní náklady a ve svém důsledku i ceny. Proto je prodej přebytků do zahraničí v obecném zájmu a je těžko pochopit, proč se vyvolává vůči němu takový odpor.

Co s tím? V českém měřítku jde o přirozený monopol a tuzemská cena by měla být regulována podle pravidel pro přirozené monopoly. V evropském měřítku se zdá, že existuje dostatečná konkurence a ceny pro zahraničí nechť s pánembohem stanoví poptávka na energetické burze.

Teď, v období deprese, by nižší ceny tuzemské energie poskytly našemu průmyslu lepší podmínky pro přežití. V době hospodářského růstu by nižší tuzemské ceny energie umožnily rychlejší růst mezd a sbližování úrovně s vyspělými státy. Tyto možnosti se prodaly za mísu čočovice, jíž jsou dividendy a daně od ČEZ. Nemůžu vyloučit, že se v tom mýlím, ale prokázal už někdy někdo opak?

Poznámka 5. Akciový trh

Denní grafy vývoje kurzu jednotlivých akcií připomínají záznam seismografu, registrují výrazné změny v intervalu minut. Záběry na burzy ukazují, že tam jde o boj, ve kterém ty minuty zřejmě rozhodují. V současné době paradoxně mohou klesat akcie podniků, které současně vykazují enormní zisky (ČEZ), a naopak stoupat akcie evidentně ztrátových podniků.

Z komentářů burzovních komentátorů slyšíme, že o kurzu akcií českých podniků rozhodují např. vývoj počasí v Bangladéši, volební sliby jednotlivých politiků v exotických státečcích, milostné aférky členů některých arabských panovnických rodin ap.

Z toho se dá udělat jednoduchý závěr, že burzy neplní původní funkci, kdy investoři, v očekávání dividend větších než bankovní úroky kupují akcie vznikajících perspektivních podniků. Už termín investor navozuje představu dlouhodobějšího vložení peněz. Místo investorů ovládají burzy spekulanti, kalkulující s okamžitým nákupem podhodnocených a okamžitým prodejem nadhodnocených akcií. Jejich zájmem proto je co největší kolísání kurzů v co nejkratším čase. Že to nikomu kromě úspěšných hráčů neprospívá, je evidentní.

Co s tím? Snad by stačilo zavést dostatečně dlouhý časový limit na prodej zakoupených akcií, tak jak tomu myslím bylo při zavedení RM systému.

Pokud by tyto poznámky četli ekonomičtí odborníci, dokázali by uvést spousty oprávněných argumentů, proč takové nápady nejsou použitelné. Jenomže, nedalo by se dělat něco pro to, aby použitelné být mohly?