Oslabení koruny obohacuje bohaté, ochuzuje chudé

Ještě jednou se krátce zastavím u intervence České národní banky za oslabení koruny. Nedávno od ní uplynul jeden rok. Fascinovala mě totiž zpráva, že intervence dopomohla k vyšším tržbám jednomu obřímu cigaretovému koncernu. Díky příznivějšímu kurzu.

Příznivějšímu kurzu? Jak pro koho. Pro onen cigaretový koncern určitě ano. Podstatnou část jeho tržeb totiž představuje vývoz. Když pak za vyvážené cigarety inkasuje třeba eura, je jasné, že díky oslabení koruny je jeho korunový výsledek hospodaření příznivější, než by byl bez intervence.

Pro řadového občana však kurz pochopitelně příznivější není. Běžný občan totiž zpravidla inkasuje příjem v korunách, ne v eurech. Jeho kupní síla tak oslabením koruny oslabuje. A Česká národní banka může tisíckrát tvrdit, že ve skutečnosti jedná ve jménu právě řadového občana, nevěřím jí.

Skutečnost je vlastně ještě horší. Intervence dává zbohatnout již bohatým lidem a ochuzuje chudé. Prostě přispívá k rozevírání příjmových nůžek ve společnosti.

Zmíněný cigaretový koncern jsem uvedl jen jako příklad. Příklad toho, že na intervenci bohatnou velké firmy a koncerny. A pochopitelně také jejich managementy, jejichž bonusy a odměny jsou navázány na hospodářský výsledek. Řada těchto firem vyváží nebo jinak profituje z oslabení koruny vůči euru.

Naopak malí a střední podnikatelé a řadoví občané, kteří vyrábí a nakupují „za české“, jsou ochuzeni. Zdražilo jim zboží z dovozu, zdražily jim dovolené a pobyty – třeba i pracovní nebo obchodní – v zahraničí, včetně Slovenska. Nová pracovní místa, která měla díky intervenci vzniknout, jak před rokem slibovala Česká národní banka, se dosud neobjevila. A ani nejspíš neobjeví. Managementy korporací si rozdělí zisky navýšené intervencí do vlastních kapes. A malí a střední podnikatelé nemají zač zaměstnávat nové lidi, když jejich kupní síla je kvůli intervenci ve skutečnosti ponížena.

Stále s větším znechucením pozorují, jak nová a nová opatření – ať už třeba regulace na úrovni Evropské unie nebo právě intervence – jsou cynicky uváděna ve jménu pomoci běžnému občanovi. Přitom ve skutečnosti pomáhají těm už bohatým, kteří žádnou pomoc nepotřebují. A pak se všichni diví, že roste příjmová nerovnost. A svádějí ji na údajně „necitelný trh“. A chtějí ji zmírnit dalšími regulacemi. Které ovšem nakonec zase přispěji k tomu, že se příjmové nůžky dále rozevřou. Protože ty regulace si zkrátka prolobbují ti bohatší (koncerny, jednotlivci,…). Chudší vrstvy nemají na to, aby si platily své lobbisty a právníky.

Lidem zatím jen pomalu dochází, že jsou obelháváni. Každou intervencí, každou regulací. Až si to uvědomí naplno, až třeba vyjdou do ulic, bude již pozdě. Zjitřené emoce už v takovém případě zkrotit nepůjdou. A dějiny ukazují, že jednou se tak stane. Inu, jak praví české moudro, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu…