V reakci na bankovní krizi odstartovanou v roce 2008 pádem banky Lehman Brothers se Evropská Centrální Banka (ECB) rozhodla vstoupit na finanční trhy jako významný poskytovatel likvidity za atraktivních úrokových sazeb. Jedním z jejích nástrojů byly např. cílené dlouhodobé refinanční operace (TLTRO), díky nimž se ECB pokoušela přesvědčit komerční banky více půjčovat do soukromého sektoru. Jiným pak snížení standardů na riziko akceptovatelných kolaterálů (z A- na BBB-), které až zdvojnásobilo počet cenných papírů sloužících jako garance splacení krátkodobého úvěru poskytovaného centrální bankou k doplnění likvidity. Není bez zajímavosti, že k tomuto snížení došlo u řady dluhopisů vydaných některými evropskými vládami v důsledku jejich rozhazovačné fiskální politiky.

Mnozí z kritiků těchto kroků uvádějí, že tím ECB značně překročila svůj primární mandát – je-li centrální banka ochotna vykupovat státní či veřejné dluhy za extrémně nízké úrokové sazby, budou mít vlády jen malou motivaci reformovat své fiskální politiky a bude ohrožena cenová stabilita.

Intervence ECB či jiných centrálních bank, které mohly mít i jinou podobu, avšak podobná rizika, jsou samozřejmě jen jedním z impulzů nastartování současné inflační spirály, za to však impulzem poměrně významným.

Autopoiéze, strukturální vazby, systemický přístup k tvorbě strategie

Jak s tím souvisí autopoiéze či strukturální vazby, které mají původ v oblasti molekulární biologie? Nejprve asi nebude na škodu si tyto, patrně nepříliš známé pojmy představit. Se samotným termínem přišel chilský molekulární biolog Humberto Maturana v roce 1973, původně na vysvětlení živé buňky jako procesu, který se organizuje a udržuje sám (z řec. autos, sám, a poiein, dělat, tvořit). Maturana tím rozumí, že 1. systém se „operačně uzavírá“ čili odděluje od svého okolí, 2. zachovává svoji organizaci, dokud nezahyne, 3. a to díky neustálé výměně látek se svým okolím. Pro účely společenských věd (Luhmann, Piaget, ad.) je pak možné „výměnu látek“ nahradit komunikací. Systemické modely je však možné využít pro popisu strategické pozice obchodní organizace vůči tržnímu prostředí či ostatním subjektům v něm působícím (dodavatelé, zákazníci, konkurence, aj.)

Dvě poznámky na okraj: je otázkou, zda Česká republika vůbec ještě splňuje kritéria pro oddělený systém, který svými interními procesy zachovává svoji organizaci, či zda už se z ní náhodou nestala civitas foederata nějakého vyššího celku, což byl i konečný osud kdysi hrdého městského státu Sparta v roce 146 př.n.l. Abychom nenaříkali zbytečně, jiný významný městský stát, Korint, byl za stejných událostí srovnán se zemí a na více než 100 let přestal zcela existovat. Druhou poznámkou budiž připomenutí prof. Jana Sokola, který jako první vnesl termín autopoiéze do české Wikipedie, ze které také v článku cituji.

Ale zpět k tématu. Autopoietické systémy jsou „strukturálně vázané“ na své prostředí. Příkladem může být kolibřík a květiny, jejichž nektarem se pták živí – zobák kolibříka se uzpůsobuje tvaru květin a květiny naopak tvaru zobáku. Touto strukturální vazbou se oba rozvíjejí a individualizují. Obdobnou vazbu je možné nalézt i např. mezi koněm a trávníkem v jeho přirozeném prostředí. Strukturální vazby však mohou vzniknout nejen mezi druhem a jeho prostředím, ale i mezi samotnými jednotlivými hráči v daném prostředí se vyskytujícími. Vezměme příklad firmy a jejího klíčového dodavatele – rozhodne-li se firma k expanzi, musí její dodavatel expandovat také; v opačném případě si firma bude muset hledat dalšího či další dodavatele, jinak může být její expanze brzděna. Vytvoření vazby na další dodavatele však může mít vliv i na vztah mezi firmou a dřívějším „výhradním“ klíčovým dodavatelem.

Strategická pozice je tak vlastně dána všemi strukturálními vazbami, které daný subjekt má. Tato pozice není statická – změna může přijít ať už od prostředí samotného nebo od kteréhokoliv z hráčů. A chce-li si subjekt svoji pozici zachovat nebo vylepšit, nezbývá mu, než změnit/přidat/ubrat jednu či více svých strukturálních vazeb. To může vyžadovat vlastní vnitřní změnu, ale stejně tak to může znamenat změnu vazeb mezi ostatními subjekty – příkladem toho druhého budiž např. zablokování projektu vítězného konkurenta podáním odvolání na ÚOHS.

Pro hledání vhodné strategie je vhodné pochopit povahu strukturálních vazeb z pohledu několika dimenzí a parametrů, jako jsou např. zda máme ve vazbě dominantní – přibližně stejnou – či submisivní pozici či zda lze naši pozici v rámci ostatních označit za „jeden z mnoha“ (člen stáda) – „na okraji“ (leader – zaostávající – ani leader, ani zaostávající, ale něčím se odlišujeme) – „individualista“. Cílenou změnu strukturální vazby pak je možné popsat změnou těchto parametrů.

Dalším krokem je plánování kroků či manévrů, pomocí kterých je možné tuto změnu realizovat. Vůbec není na škodu, když na počátku objeví i nápady, které na první pohled mohou působit až absurdně. Mělo by však být jasné, jaké parametry a jak se je snaží tyto nápady ovlivnit. Kromě samotného nalezení nápadů je značně netriviální úlohou i správně odhadnout, jaké náklady a jaký dopad mohou mít. Pro některé z nich to může být známé, např. na základě stochastických modelů, jindy může být prvním krokem pro ověření vytvoření právě takovéhoto modelu.

Jednou z validních variant je i někdy tak nazývaná „nulová varianta“, tj. neměnit nic. I tato varianta, resp. její náklady a dopady by měla být „oceněna“ stejným způsobem jako všechny ostatní, protože jinak její výběr vypovídá spíše o tom, kdo rozhodnutí činil než o ní samotné.

V každém případě je však nutné se dříve či později nějak rozhodnout a toto rozhodnutí následně zrealizovat, protože sebelepší strategie je k ničemu, pokud zůstane jen na papíře. Jinak, poslední odstavce v podstatě popisují to, co doporučuje rozhodovací proces „OODA loop“.

Jak využít systemický přístup pro boj s inflací?

Pokud jste se sžili s myšlenkou strukturálních vazeb, možná už vám to je jasné. Za předpokladu, že je možné na Českou republiku stále nahlížet jako na operačně uzavřený a oddělený systém, je možné nejprve určit všechny (resp. úplně stačí vyjmenovat ty nejvýznamnější) strukturální vazby, které mají na daný jev vliv. Jednu z nich jsem již uvedl – přestože nejsme členem eurozóny, mají na nás kroky ECB dopad. Dále bychom si střízlivě měli vyhodnotit, jak si v těchto vazbách stojíme vzhledem ke zmíněným parametrům. Není pravdou, že předpokladem pro možnost ovlivnit vazbu je nutné být silnější/rychlejší/vyhraněnější, jen jsou ty strategie jiné. Následně bychom si měli říct, zda a jak chceme změnit svoji strategickou pozici a od odborníků z daných oblastí si nechat sestavit přehled možných dalších kroků a jejich očekávaných dopadů. V případě, že se nějaká varianta bude jevit lepší než nulová, potom začít tuto variantu realizovat. Výmluvy či poukazování na to, co před námi někdo udělal špatně (bez ohledu na to, zda to je pravda), nás nikam neposunou.