Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Schodek je pouze jeden z parametrů kvality rozpočtu.

Podobně jako v letadle výškoměr udává výšku, ale zároveň je třeba sledovat další parametry (u rozpočtu třeba výšku mandatorních výdajů), především ale, jestli letadlo letí správným směrem (to se dnes sleduje především optikou výdajů, prakticky však chybí posouzení skutečně získaných přínosů).

Díky demografickému vývoji a jejich vlivu na mandatorní výdaje, se čím dál zmenšuje manévrovací prostor jakékoliv vlády. Namísto účetních triků, které ještě dokáží na chvilku zamaskovat problém, by byl lepší učinit přesně pravý opak - přiznat problém se všemi jeho důsledky, pokusit se pomocí modelu určit předpokládané důsledky a začít pracovat na řešení, které tyto důsledky vrátí tam, kde bychom je chtěli mít. Jeho součástí může být i využití rozpočtování, jinak metody, se kterou přišel James O. McKinsey zhruba před sto lety, v širším kontextu.

Jediné funkční řešení je zvýšení porodnosti kvalitních lidí. A už na počátku 90 let zrušila vláda prorodinné politiky, zděděné po komunistech. Výsledkem toho je, že chybí neuvěřitelných milion dětí!

Věřte že žádné děti nechybí, opak je pravdou....Pokud máte ale názor že vše je směrováno k tomu aby děti chyběli, samozřejmě.....věřte :)

Chyběly (děti)

Existuje řada studií, které tvrdí, a v tomto s nimi souhlasím, že všechny takovéto pobídky mívají v nejlepším případě dočasný charakter. A je pak otázkou, zda nenadělají víc škody než užitku.

Ať už je to jakkoli, to, že početnost kohort dnešních třicátníků a dvacátníků je zhruba poloviční oproti jejich starší generaci, je fakt, který je třeba brát za daný.

Řešení je proto třeba hledat mezi těmi možnostmi, které máme. Navíc, penzijní systém je sice dominantní, zdaleka však nikoliv jediný problém státního rozpočtu. A to zejména na výdajové stránce, kterou vyšší porodnost neovlivní.

Jak zajistíte zrovna ty "kvalitní děti"?

Je mi líto, ale obávám se, že schodek je ekonomický parametr, takže bych u toho zůstal i u toho letadla.

Fajn, máme letadlo, to má nějakou trasu, takže víme kam má doletět, známe délku té trasy. A známe taky jeho spotřebu. Takže si můžeme snadno spočítat kolik potřebujeme na tu trasu paliva - ale taky hned, kolik to palivo na celou cestu bude stát Jenomže - pak zjistíme, že na tolik paliva nemáme dost peněz.

Takže -co asi uděláme? Asi těžko toho paliva načerpáme málo, aby někde před koncem té trasy spadlo. Ale ten potřebný zbytek paliva si nakoupíme na dluh.

No a řekněme že to letadlo lítá tam a zpátky, každý rok - a každý rok si musíme na tu zbylou část trasy půjčovat další a další peníze. Again, again, again, už se s tím zkrátka počítá, a ty dluhy pořád narůstají...

Jasně, chtělo by to nějaké clever solution, které by to vyřešilo. To ano.. Jenomže, jaké?

Optika paliva je optikou výdajů. Ono je to spíš tak, že těch destinací musíte obletět několik a můžete sice dotankovat (čímž je možné palivo převést na finance), ale ani pak to nebude stačit na všechno.

Co můžete udělat? Především, snažit se létat úsporněji. Jeden ze známých chronických problémů rozpočtování je ten, že namísto hledání co nejúspornějšího řešení vede ke spotřebování všech přidělených prostředků. Je zakázáno přečerpat (v krajních případech to možné je, ale není to vnímáno dobře), stejně špatné je však nedočerpat - zpravidla to znamená pokles přidělených prostředků na další období.

To nejdůležitější je ale vybrat si správné cíle. V letadlovém modelu je možné si představit, že na každé destinaci můžete získat nějaký přínos. Destinace budete volit tedy nejen podle toho, co si můžete dovolit, ale i podle toho, jaké přínosy tato investice zajistí, resp. poměru těchto dvou veličin. A protože samozřejmě nemáte věšteckou kouli, budete celý tento systém průběžně upravovat, podle toho, jak budete dodatečné informace sbírat po cestě.

Pokud se podíváte na Státní závěrečný účet, i ten je posuzován především optikou schodku, popř. jsou zmíněny markoekonomické údaje, ale k benefit-cost analýze se to rozhodně neblíží.

Těch důvodů, proč se to nedaří změnit, je hned několik. Určitě mezi ně patří setrvačnost a neochota měnit leta zaběhlé pořádky. Osobně ale za větší problém považuji, že současný způsob určitým skupinám, které jsou zodpovědné za jeho podobu i realizaci, vyhovuje.