Koronavirová krize přiměla vládu zastavit ekonomiku a to vyvolalo všeobecný pocit, že vláda rovněž musí nahradit všechny škody, dokonce má jakousi morální povinnost uspokojit všechny požadavky, se kterými se na ni kdokoli obrátí.

Někteří ministři dokonce vzbuzují dojem, že všechny požadavky musí být uspokojeny, přece jenom žijeme v těžké době. Proto působí osvěžujícím dojmem, takřka jako návrat zdravého rozumu, když ministryně financí Alena Schillerová přece jen něco odmítla.

„Jsem zásadně proti snížení daně z přidané hodnoty na potraviny, protože to téma se vrací už dlouhodobě, nejenom v souvislosti s pandemií, a řeknu vám proč. Když pominu, že by to byly desítky miliard, ty peníze by zůstaly řetězcům a to je absolutně něco, co v žádném případě tady nedopustíme,“ uvedla v Otázkách Václava Moravce v České televizi.

Za rozumnou lze považovat první část výroku. Daň z přidané hodnoty na potraviny se nebude snižovat, protože by tím rozpočet přišel o desítky miliard. Proti tomu jde postavit názor, že snížení daně přinese také výhody, zvláště snížení maloobchodních cen. Spotřebitelé dostanou lepší náladu a zvýšení spotřeby pomůže překonat hospodářskou krizi.

S tímto už ministryně polemizuje za použití méně rozumného argumentu. I když se sníží daně, tak řetězce nesníží ceny a namísto vyšší spotřeby jen zvýší svůj tučný zisk. Tento populistický argument vychází z faktu, že ceny potravin v poslední době opravdu rostou, v průměru téměř o sedm procent ročně, a neklesly ani po nástupu krize.

Ovšem důvodem zdražování potravin není nenasytnost řetězců. Obchod s potravinami se v Evropě propojil a ceny se postupně sbližují. Přesto Češi za potraviny platí 84 procent evropského průměru, tedy pátou nejnižší cenu, a lacinější je jídlo už jen ve výrazně agrárních zemích, v Polsku, Rumunsku, Bulharsku a na Litvě. Možná to je zásluhou řetězců, které sice neřídí lidumilové, přesto mezi nimi vládne konkurence.

Možná ministryně nechtěla říci skutečný důvod, proč nemá smysl daň za potraviny snižovat. Zatím neexistují doklady, že krize snížila příjmy obyvatelstva. Není tedy třeba hledat cestu, jak pomoci všem rodinným rozpočtům. Pomocnou ruku potřebují podniky, malé, střední i velké, aby překonaly výpadek odbytu způsobený vládními zásahy proti epidemii.

Krize odbytu může trvat do konce roku a vláda musí nasměrovat záchranné balíčky k firmám, aby jich zkrachovalo co nejméně. To může na první poslech znít necitelně a nepochopitelně, protože potřebné jsou přece spíše chudé rodiny než zámožní podnikatelé. Přesto i zdravý rozum říká, že pomáhat je třeba na místě, kde se rozhoduje o budoucí prosperitě celé země. Spíše jako hazard je možné v této chvíli odsoudit rozhazování peněz snížením daně z přidané hodnoty.

Autor je komentátor serveru Echo24

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus