Scénáře o kolapsu se zatím stále nenaplňují

Zdá se, že si naše vyvážející firmy stále udržují konkurenceschopnost a očekávané další zpomalení západoevropské ekonomiky dokážou z velké části zvládnout.

Tak statistici zase překvapili. Přes řadu pozitivních informací o vývoji průmyslu i zahraničního obchodu spočítali, že v posledním čtvrtletí loňského roku česká ekonomika poklesla ve srovnání s předchozím kvartálem o 0,3 procenta a po dobrém začátku roku byl meziroční čtvrtletní růst pouhého půl procenta. Stalo se to druhý kvartál po sobě a to znamená, že z hlediska ekonomických pravidel a dodržované terminologie se tak česká ekonomika ocitla v recesi.

Takový propad čekal málokdo. Firmy v průzkumech signalizovaly dobrou úroveň zakázek ještě na celé první pololetí letošního roku, takže se nic tak dramatického nemělo stát. A je také otázka, zda se stalo. Český statistický úřad včera zveřejnil teprve předběžné výsledky, z nichž nelze mnoho vyvodit. A je docela dobře možné, že až dojde k zveřejnění konečných dat, mohou být konečná čísla mnohem optimističtější. Nakonec i z toho mála dat, která jsou k dispozici, to nevypadá tak špatně. Přebytek zahraničního obchodu byl stále ještě schopen vyrovnávat pokles útrat státu i firem, které evidentně omezují své investice. Celková poptávka tak zůstávala na úrovni předchozích čtvrtletí. Nicméně je jasné, že situace se bude spíše zhoršovat.

Čeho si kritici nevšimli

Vláda letos dál šetří a tím trpí stavebnictví. Zejména inženýrské stavby, tedy silnice, dálnice a železnice, před sebou nemají žádné světélko na konci tunelu. Stavební firmy proto propouštějí, omezují nákup materiálu i strojů. To strhává celé odvětví, které bývalo motorem ekonomiky, do propadu, který pomaličku oživující se výstavba domů a bytů jen těžko může vyrovnat.

Logicky může vznikat otázka, proč země kolem nás, například Slovensko, ve stejné situaci stále rostou. Jistě lze vést diskusi, nakolik na to má vliv vládní úsporná politika a nakolik jde o dopady toho, co se děje kolem nás. Výše uvedená fakta jasně naznačují, že vládní škrty se na zpomalování ekonomiky podepisují. Ono to Slovensko sice roste, ale jeho deficit veřejných financí za loňský rok je místo našich 3,7 procenta HDP na pěti procentech, což je docela velký rozdíl. Navíc výhled na letošní rok, kdy Česko dál omezuje zadlužování, tento kontrast ještě zvyšuje.

Jistě se nyní najde dost keynesiánců, kteří budou vládě za tuhle politiku lát a argumentovat tím, že český státní dluh je jeden z nejmenších v Evropě, a tudíž je hřích takto dusit ekonomiku. Zábavné bude, pokud tyto kritiky porovnáme se seznamem bojovníků za podepsání oné premiérem Nečasem nepodepsané dohody o fiskální unii. Zatím si moc lidí nevšimlo, že cíle, které tato dohoda předepisuje účastníkům, jsou daleko tvrdší, než si vůbec dokáže Miroslav Kalousek představit v nejdivočejším snu jako reálnou možnost, kterou by prosadil třeba v případě, že by jeho strana měla absolutní většinu ve Sněmovně i Senátu. Bavíme se totiž o nějakých sto miliardách korun, o něž by musely být pokráceny výdaje či navýšeny příjmy. To by totiž pak nezbylo už ani na kubík toho nejošizenějšího betonu na té nejpoctivěji vysoutěžené dálniční stavbě.

A také se ukazuje, že v investičních výdajích vlády už se toho moc nepoškrtá, protože se šlo na dřeň. Zvyšování daní je jistě možné, ale v případě, že se bude týkat firem, tak to dále omezí jejich investiční aktivitu a povede to k obdobnému negativnímu dopadu na ekonomiku, jako má škrtání investičních výdajů vlády. Proto je jedinou cestou další omezování mandatorních výdajů včetně těch sociálně hodně citlivých a zejména další snižování výdajů na státní správu a krácení celkového objemu mezd státních zaměstnanců, tedy jejich další propouštění, které zatím bylo dost šetrné a mírné. Ve srovnání s tím, jak se s potřebou zvednout produktivitu práce vyrovnaly privátní firmy, najdeme určitě pěkný balíček dalších úspor.

Vývozní vlak jede

Ale abychom jenom nestrašili, tak hledejme ve statistických datech i pozitivní zprávy. Tou hlavní je určitě již tradičně exportní výkonnost. Vývozní vlak jede, přestože se stále propadá jižní Evropa, jež byla odbytištěm německých firem, které ve svých výrobcích dnes prodávají velký kus české práce. Značí to, že si naše firmy stále udržují konkurenceschopnost a očekávané další zpomalení západoevropské ekonomiky dokážou z velké části zvládnout.

A tak to vypadá, že katastrofické scénáře o velikém kolapsu evropské a s ní i české ekonomiky se zatím stále nenaplňují. Poslední předpověď ministerstva financí i České národní banky, podle níž bude česká ekonomika letos stagnovat, tak stále vypadá realisticky. Pokud si však položíme otázku, kdy bude dobře, musíme si s klasikem odpovědět: už bylo. A my místo spoření na časy špatné či dokonce zlé jsme hýřili a jásali, jak naši politici dokážou rozdávat.

Slzet je nyní zbytečné. Bylo by však dobré zapsat si to za uši.

MfD, 16.2.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro