Představte si, že si pořídíte hospodu. Docela obyčejnou, s pivem, gulášem a utopenci. Tuto hospodu označíte jako zdraví prospěšnou a na základě toho se vaše hospodaření bude odehrávat následujícím způsobem: sečtete náklady na nájem, svícení, chlazení, pivo, guláše a utopence, které, protože jsou zdraví prospěšné, jsou i několikanásobně dražší. Potom budou všichni opilci v obci povinni ze zákona navštěvovat váš podnik, ale budou zde platit ceny zcela tržní a obvyklé i v jiných hostincích, zdravotně závadných. Protože máte nekonečně vyšší náklady a brzy byste zkrachoval, obejdete vždy na konci měsíce ony zdravotně závadné hostince v obci a jejich majitelé vám vyplatí kompenzaci za svou zločinnou činnost v takové výši, aby všechny vaše vynaložené náklady byly pokryty a ještě zbyla slušná sumička na obživu vaší rodiny.

Je to geniální systém ochrany zdraví, který však bude fungovat jen tak dlouho, dokud se ceny ve zdravotně závadných restauracích vlivem placení tohoto výpalného nezvednou tak, že opilci ve všech hostincích ve městě vytlučou výlohy a přestěhují se do sousední vesnice, kde tahle pitomá pravidla neuplatňují a dá se tam pořád koupit pivo za dvacku a guláš za pade.

Jestli vám takový model veřejného stravování připadá úchylný, tak vězte, že přesně tento systém funguje v energetice v případě takzvaných obnovitelných zdrojů energie. Nejde zde o podnikání, protože majitelé alternativních zdrojů energie nejsou vystavováni žádnému podnikatelskému riziku. Stát garantuje, že spotřebitelé energií vydělají za všech okolností v podstatě předem danou částku.

Není divu, že veškeré volné finanční zdroje v tržní ekonomice se plnou vahou napřou do úsilí získat svůj přístup ke státem garantovanému gigantickému penězovodu. Je asi zbytečné zabývat se tím, jak tenhle perverzní ekonomický systém vznikl, protože bychom pátrali hluboko v evropských a světových lobbistických strukturách.

A jestliže se nyní česká vláda rozhodla, že začne toto pseudopodnikání regulovat nástroji centrálně řízené ekonomiky, jako jsou různé akční plány, může to mít nějaký rychlý efekt omezující tragické dopady starých chyb, ale rozhodně to neřeší podstatu ekonomické perverze, kdy jsou veřejné peníze k dispozici každému, kdo má podmínky pro to, aby si postavil solárko či větrník.

Musíme asi brát na vědomí, že společenský a politický konsenzus je takový, že obnovitelné zdroje jsou prospěšné pro další přežívání lidstva na této planetě, přestože o validitě tohoto tvrzení lze stále vést obsáhlé diskuse. Solární panely i v nejlepším využití stále spotřebovaly na svou výrobu v přepočtu na jednu kilowatthodinu mnohonásobně více energie než turbína uhelné elektrárny. Jejich ekologická likvidace vzhledem k obsahu látek, kolem kterých bychom neměli chodit na nákup, bude stát další energii a zásah do životního prostředí, který je dnes nepředvídatelný.

To vše můžeme pominout, ale co pominout nelze, je skutečnost, že při financování těchto zdrojů energie se sahá do kapes daňových poplatníků. Jak hluboko je třeba sahat, není schopen stanovit žádný Národní akční plán, i kdyby ho zpracovávali nejlepší přeživší experti Státní plánovací komise z roku 1989.

Tak jako se o vydávání ostatních veřejných prostředků rozhoduje podle zákona o zadávání veřejných zakázek, mělo by se i v případě obnovitelných zdrojů energie postupovat obdobně. Náš mezinárodní závazek využívání obnovitelných zdrojů lze nepochybně rozdělit na malé kousky a nabídnout podnikatelům v tendru. Kdo bude chtít nejmenší cenu za vyráběnou obnovitelnou energii, měl by dostat licenci a nést podnikatelské riziko, že si to špatně spočítal. Vše ostatní je neobhajitelnou cestou do pekel.

MfD, 26.8.2010

Autor je komentátor MF Dnes