Dne 16. 5. 2006 STV ve svém hlavním večerním zpravodajství uveřejnila zprávu GR Daňového úradu SR o daňových výsledcích na Slovensku za rok 2005 a výsledky jsou takové, jaký rozumní ekonomové očekávali: jednoznačně pozitivní, a to i přes skutečnost, že SR přešla díky rázné reformě na systém jednotné daňové sazby u rozhodujících daní z příjmů a především DPH 19%, přičemž zrušila takové anachronismy nepostrádající prvky lupu, jakými jsou daně dědická a především daň z převodu nemovitostí. Tak tedy:

- daň z příjmu fyzických osob - nárůst výběru o 35%
- daň z příjmu právnických osob - nárůst výběru o 39%
- daň z přidané hodnoty - nárůst o 10%.

První dva údaje jsou naprosto pochopitelné a osvědčují jedno jediné: při rozumné výši zdanění končí daňové subjekty s daňovou kreativitou, resp. velmi ji omezují, přičemž tento systém díky své daleko větší průhlednosti a naprostému zjednodušení díky omezení odpočítatelných položek a různých výjimek a výjimek z výjimek významně zlevňuje výběr daní, protože jej zjednodušuje. Snížení administrativy daňových úřadu přináší i pak i úlevu státnímu rozpočtu. Pokud jde o DPH, tak i přes přesun velkého množství položek z 5% na 19%, doprovázený nezanedbatelným snížením řady položek z 23% na 19% ukazuje, že strašení socialistů a komunistů o nárůstu cen základních potravin ve výši celého rozdílu se ukazuje jako populismus a malá podlost.

Je dobré si také přečíst celkovou zprávu o veřejných financích na serveru MF SR, což je mnohastránkový přehledný rozbor, z něhož za zmínku stojí tyto údaje:
- vláda zavedla během posledních roků do veřejných financí pořádek a výrazně snížila rozpočtový deficit - z 5,6% v r. 2002 (před tvrdou reformou) na 2,4% DPH s predikcí pro rok 2006 o další snížení cca 0,4%
- vláda snížila zadlužení budoucích generací - zatímco objem dluhu vyjádřený v Sk se sice v letech 1998 až 2005 zvyšoval, ale součastně rostla velikost ekonomiky, takže poměr dluhu a velikosti (DPH) začal klesat
- vláda zvolila cestu odpovědné hospodářské politiky, která je podstatně spravedlivější vůči budoucím generacím, i když je podstatně náročnější, jako politika zbyšování veřejného dluhu, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že od r. 2010 se i na Slovensku začně projevovat nepříznivý demografický vývoj; tím Slovensko zvolilo jinou cestu, než mnohé evropské státy, čítaje v to ČR, jak se ve zprávě uvádí.

Jsem opravdu zvědat na reakci ministra financi ČR a premiéra, kteří si s sebou vodí jako cvičeného medvěda R. Fico, muže, který se rozhodl že až volby vyhraje, vsadí zpět na koně zadlužování a deptání daňových subjektů ve jménu nesmyslného rozhazování a nezodpovědné ničím nevyvolané "solidarity". Mantrou našich vládních "ekonomů" - ty úvozovky tam prostě být musí, protože činy těchto lidí nemají s ekonomikou nic společného, je zvyšování HDP a tvrzení, že v ČR roste jako na Slovensku, to i bez drsných reforem. Inu, pokud někdo považuje HDP, jehož zásadním motorem jsou zakázky veřejného sektoru, tj. zase živená vysokým zdaněním (kolik z těch rozhazovačů kdy vydělal korunu jinak než jako gážista) a dále nezodpovědnou spotřebou domácnosti za zboží krátkodobé spotřeby hnané soukolím spotřebních úvěrů namísto spotřeby domácností do hodnot a služeb s vyšší přidanou hodnotou, za zásadní ukazatel vývoje, pak opticky má pravdu. Ve sktutečnosti tomu tak není, protože kupování si hlasů voličů nesmyslnými a drahými sociálními polštáři bude za několik let deptat děti těch, co těmto zhůvěřilostem tak rádi naslouchají. Tak jako tak jednou v budoucnosti někdo bude muset provést drsný řez, jen to bude více bolet. Je třeba také vidět, že na Slovensku prudce klesá nezaměstnanost (na rozdíl od ČR), protože celkové reformy zlevnily pracovní sílu, posílily apetit zaměstnavatelů angažovat nové síly a zvýšily poptávku po nových investičních příležitostech. Zároveň přenesly logicky více odpovědnosti na jednotlivce za svůj osud, což bolí a je trapné používat tento přechodný stav pro vlastní politickou propagaci, jak to dělají Paroubek a Fico tlapu v tlapě. Rovněž brzdění slovenské vlády s rozsahem investičních pobídek, které nabyly jak na Slovensku, tak i u nás absurdního rozsahu, je třeba ocenit jako rozumné a odpovědné vůči veřejným rozpočtům (u nás naopak Paroubek se prsí cenou za pozemky u Mostu pro mexického investora, jako by nám tím prokazoval nějakou službu).

Naši ekonomičtí vládní výtečníci pokud nebudou tyto údaje ignorovat, je budou všemožně bagatelizovat, nikdo však jim nevezme noční můru: sousední země s obdobnými makroekonomickými parametry a společnou historií zavedla reformu (a rovnou daň jako její podstatnou součástí) a ta prostě funguje, i když to není bezbolestné. To se bude špatně překrucovat a kdo má rozum na správném místě, měl by si z tohoto vývoje na Slovensku vzít ponaučení při rozhodování koho volit. A že takové reformy bolí? Bolí, ale vždy vše, co zpočátku bolí, nese ovoce: to platí v sadaření, sportu, umění a kupodivu i v ekonomice. Kdo slibuje ráj bez nasazení a občasné bolesti, lže a tedy i tak trochu krade.