Neviditelný pes

EKONOMIKA: Slabá analýza hlavního analytika ČSOB

29.8.2007

Hospodářské noviny ve svém čísle z pondělí 27. 8. 2007 uveřejnily v rubrice Názory článek hlavního makroekonomického analytika ČSOB Tomáše Sedláčka, který se pod titulkem Proč kořalka zuby nevyléčí rozepsal o nedávno schválené reformě veřejných financí. To, že se schválenou verzí nesouhlasí, protože podle něho „škrtů ve výdajích pravděpodobně není tolik, aby nahradily výpadky v příjmech“, není podstatné. Podstatné však je, pokud svá tvrzení staví na argumentech spíše politických než ekonomických.

Pokud je autor hlavním makroekonomickým analytikem ČSOB, jistě ve své práci používá analýzu dat makroekonomického vývoje Česka. Proto je minimálně zarážející, že autor ve své stati vůbec nezmiňuje jakékoliv číslo, ke kterému došel on či jeho tým při analýze dopadů schválené reformy. Místo toho se sugestivně ptá otázkami typu: „Kam se poděla diskuse o podílu mandatorních výdajů nebo o celkovém daňovém zatížení? Ví někdo, jak přesně se změní poměr přímého a nepřímého zdanění a proč? Kde jsou analýzy a mezinárodní srovnání, kde je hlubší filozofie celé reformy?“ O kus dále pak pokračuje: „Pokud zavoláte na ministerstvo financí a budete žádat koncepce, studie nebo rozvahy a zdůvodnění reformních počinů, zjistíte, že nic takového nikdy nebylo.“ V tomto duchu se pak nese kritika reformy. Sedláček tvrdí, že „dopady na veřejné finance lze tedy jen odhadovat“. Je to, dle Sedláčka „tápání ve tmě“. Sedláček dále tvrdí, že „ministru financí se tedy paradoxně bude sestavovat vyrovnanější rozpočet mnohem hůře s reformou než bez ní“. Na závěr článku Sedláček tvrdí, že „ještě pár takových „hodných reforem, na kterých vydělají všichni“, a můžeme hledat pro skutečné reformy nové české slovo, protože to původní bude zdevalvováno“. Sedláček pak končí větou: „Podobné vystřízlivění nás bude čekat, a nezaslouženě zejména ministra financí (který upozorňoval na deficitní charakter reforem), při sestavování nadcházejících rozpočtů.“

Začněme tedy s výtkami Sedláčka. Není bohužel pravdou, že ministr financí upozorňoval na deficitní charakter reforem. Pravdou naopak je, že ministr Kalousek tvrdí celou dobu, že pouze se schválenou verzí reformy bude moci udělat méně deficitní rozpočet na rok 2008. Pokud Kalousek kritizoval „deficitní charakter reforem“, pak pouze ty návrhy, které předkládal Vlastimil Tlustý z ODS. Co se „hodných reforem“ týče, argumentuje Sedláček pouze daňovou částí schválené reformy. Opozice socialistů a komunistů říká něco zcela jiného (reforma poškodí většinu obyvatel). Z nářku socialistů a komunistů lze tedy usoudit, že schválená reforma bude bolet a Sedláček by tedy měl být spokojen, protože právě takovou reformu chce.

Absolutně zavádějící je Sedláčkovo tvrzení, že ministr financí bude mít problém sestavit méně deficitní rozpočet s reformou než bez ní. I další tvrzení o tom, že dopady reformy na veřejné finance lze je odhadovat, se zcela jistě nezakládají na pravdě. Nevím sice, kam Sedláček na ministerstvo financí volal a s kým se bavil, jedno lze ale určitě vyloučit. Na ministerstvu financí zcela jistě existují propočty toho, jak daňové změny ovlivní příjem státního rozpočtu. A určitě se ví i o tom, jak se změní poměr přímého a nepřímého zdanění i podíl mandatorních výdajů.

Ostatně, na otázky, které klade Sedláček na úvod své stati, by měl být právě hlavní makroekonomický analytik ČSOB schopen velmi přesné odpovědi. Předpokládám, že je to běžná práce nejen jeho ale i jeho týmu. Sedláček tak má jedinečnou příležitost uvést jeho výpočty a konfrontovat je s postojem vlády. Může ostatně propočítat i to, zda reforma daní způsobí výpadky v příjmech a o kolik a s tímto svým vlastním výpočtem může konkrétně vystoupit. Místo toho se Sedláček spokojuje s plytkým tvrzením o tom, že „škrtů ve výdajích není pravděpodobně tolik, aby nahradily výpadky v příjmech“.

Váha tvrzení Sedláčka je tak založena pouze na tom, že je oním hlavním makroekonomickým analytikem ČSOB. A to je ale po hříchu velmi málo. Sedláček tak bohužel sepsal svou stať přesně tím stylem, který kritizuje, tj. jako politickou úvahu. Jeho závěry tak nemají větší cenu než závěry jakéhokoliv jiného politika. Můžeme jim či nemusíme věřit přesně podle politického klíče, zda jsme pro či proti vládě. A to je dle mého soudu pro člověka pracujícího na tak exponovaném místě málo. Vlastně nic.



zpět na článek