Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Moji milí poddaní

Pane Vlk, dneska jste mi promluvil z duše. Pracoval jsem (dlouhé roky, jsem pomalý v rozhodování) ve dvou velkých firmách, jedné postsocialistické bance a v jedné multikultiglobalcompany. S debilitami se tam setkáváte na každém kroku, ovšem odchod z tohoto světa byl těžký, nikde jinde tolik peněz za brouzdání po netu, zbytečné klábosení v míting růmech a horečné utrácení mamutích částek z plánu v listopadu za předem zkrachovalé projekty nedostanu. A politiky, rozuměj byrokracie, šprajců, všemožných pravidel a her, osobní zášti i zášti hrané (protože si náš šéf nerozumí s tamtím šéfem) je v tom virtuálním světě tolik, že se dodnes nostalgicky usmívám při přenosech z poslanecké sněmovny. Teď pracuju pro jednu malou myš a učím se od ní.

Nedávno jsem viděl opět trampoty účetního Fantozziho (snad se píše takto). To se u nás promítalo už dávno a mělo to tehdy (pro mě, byl jsem dítě) nádech ukázky - pohleďte, jak špatně to na tom Západě chodí, tomu se snad lze jenom smát. Dnes jsem na to nevěřícně koukal a říkal svému dětskému já - tak vidíš, a ona to byla pravda.

Jinou mou zkušeností z té doby byl Neználek na Měsíci, promyšlená propaganda pro děti o tom, jak my človíčkové ze Země (rozuměj my ze soc. tábora) se máme dobře, že nežijeme na Měsíci (rozuměj na Západě). Jediné, co na té knížce bylo vysloveně lživé, bylo tvrzení, že u nás je všechno lepší (přitom to bylo evidentní, každý přece věděl, že u nás nerostou dvoumetrové jahody). Ale jinak doporučuji k (opětovnému) přečtení. Zejména taktika jednoho z velkopodnikatelů, který zadal novinám zakázku zdiskreditovat aktivitu hodných človíčků, je až nepříjemně reálná. Včetně popisu toho, jak to v takových novinách chodí.

Abyste mi nerozuměli špatně, ve své kritice nejsem slepý a nechci návrat starých časů (protože jsme OPRAVDU neměli dvoumetrové jahody, haló, slyšíte?!). Dnešní doba mi dává svobodu rozhodnout se mnohem více, než jsem mohl dříve. A toho si vážím z celého srdce.