Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996EKONOMIKA: Škytla a zhasla docela
Když mne osud vrhl do náruče obnoveného kapitalismusu v Čechách, nestačil jsem koukat. Shodou okolností jsem musel jednat s představiteli rozvinutého západního světa. S „managéry“ a jinými „éry“.
A protože většina našinců nemá možnost se - tak ňák, že soudruzi - osobně setkat s tím vyspělým světem, co nás povede a povede a povede …až co? …až nás dovede k těm světlým zítřkům, nabízím pár zkušeností. Pak snad naši čtenáři – to se tak píše „naši čtenáři“ - lépe pochopí mnoho „okoličností“, které nás k tomu dnešnímu valení očí dovedly.
Takže něco z praxe: Hned krátce po sameťáku jsme potřebovali cosi dojednat s jednou slavnou a významnou multinacionálou. Tedy firmou, která má pobočky fšude a zaměstnává hafo lidí. A taky úředníků. I podali jsme supliku, že aby s náma někdo jednal, že jsme nový partner. Ovšem ouha!
První úředník potřeboval stanovisko druhého úředníka, jeden generální ředitel byl pro Evropu, ale né pro Východní anóbrž pro Západní, a pak tam byl ředitel pro Východní Evropu a Střední Východ, ale ten tvrdil, že s náma nemůže jednat, protože my nejsme Východní Evropa, a že je tam ředitel pro Východ - Indii, Pákistán a vůbec Asii a tam že patříme ….. aúúúúú.
Naprosto šílený jsem se obrátil na kamaráda, který dlouhá léta pracoval u nás a pak dlouhá léta u kapitalistů, neb zdrhnul. Povídám, ať mi poradí, nebo se z toho „zvencnu“. Kamarád přemýšlel a pak pravil:
“Víš, jak fungovala komunistická ministerstva v Československu?“
„No celkem vím,“ odvětil jsem, „to ví každý!“
„No vidíš! Tak stejně fungují veliké multinacionály …. “ Pak chvíli přemýšlel a dodal: „Akorát, že tam nemají stranické buňky a ZV KSČ. Ale na druhé straně věří na jiné blbosti.“
Měl pravdu, jak se ukázalo. Každý, kdo se kdy setkal s nějakou velikou mezinárodní kapitalistickou organizací s centrem v Evropě a nebo USA, ví, že je to jako na bývalých bolševických úřadech. Až tedy na to KSČ. Ovšem dneska je nahradili zelení a ekologisti. Ono to někdy vyjde z hlediska zničení chodu organizace skoro nastejno.
Pravdou zůstává, že nejsou všichni stejní. Někteří jsou ještě „lepší“! Svého času jedna z velkých firem, přes silné protesty mnoha obchodních přátel, zřídila svoji centrálu pro Evropu v Římě! „Voni to zřídili v Římě,„ zoufal si německý kolega. Považoval jsem to za přehnanou nedůvěru Germána k veselým a svěžím Italům až do prvního léta. Objednávka od zákazníka byla urgentní. Naléhavá a zajímavá. Prostě bezva kšeft. Ovšem byl červenec!
Volali jsme tedy do Říma, nejdříve dvakrát denně, pak každou hodinu a stále nic. Telefon vyzváněl a nikdo to nebral. Protože už byly faxy, napsali jsme dopis. V angličtině i italštině. S mnoha vykřičníky. A odeslali. A nic. Číslo platilo, kancelář prý fungovala a z druhé strany, jak by řekl básník, bylo „jen ticho prázdné“. Po čtrnácti dnech vylezl z Říma fax. Na něm bylo na tom našem původním dopise napsáno na okraji rukou anglicky:
„Nikdo tu nebýt. V Římě moc teplo. Vsichny u moře.“ Podpis Valentina-segretario. A bylo vymalováno.
Když už tak čtu a poslouchám ty výroky na bezvadné výkony, flexibilitu a vůbec úžasnost třeba amerických firem, vzpomínám si, jak po nás asi před pěti lety chtělo jedno plánovací oddělení jisté velké firmy, abychom jim napsali plán našich objednávek podle měsíců a čtvrtletí do roku 2011 a podepsali, že to nebudeme měnit, jinak že dostaneme pokuty, a to i kdybychom toho chtěli víc! No, vzpomněl jsem si, jak po jednom řediteli jedné ostravské fabriky chtěli soudruzi „plán požárovitosti“ někdy v roce 1985 až do roku 2005. Když jim napsal, že v roce 2000 fabrika silně vyhoří, bude asi deset mrtvých a vybouchne plyn, tak je mohla klepnout pepka. On se bránil, že jen promítl do budoucnosti přesně podle předpisů zaslaných Hlavní požárníkem ČSFR skutečnosti, které už se staly.
Prostě, jak je něco moc velký a jak se čehokoli zmocní úředníci a „manageři“, je vždycky malér. To je jak s těmi ekonomickými brontosaury západního světa. Nejdřív měli jeden mozek, pak byli tak velký, že měli další někde u ocasu, a pak … vyhynuli. A vyhrály malý myši, co běhaly potmě pod přesličkami.
No a nějak tak je to dneska. Systém mohutněl, potravy bylo dost, slunce svítilo a brontosauři a mastodonti rostli a rostli. Když na ně koukáte, je to něco úžasného! Ale představte si, jaká to musela být rána, když takový brontosaurus zakopnul a padnul na hubu! No, jako třeba dneska ty veliké banky a automobilky. Taky rána, co?!
Vše to veliké totiž řídí naprosto a naprostý magoři, který vůbec nevědí, která bije, a jen přesedají z letadel na jachty a pak do konferenčních síní a tam plácají. Tedy pardon, ne magoři ale managéři, s neskutečnými platy a zlatými padáky a žádnou odpovědností. Na středním článku se usídlili mladí MBA – což se v Česku pohotově překládá jako „Mladý-Blbý-Agresivní„.
No a obyčejný zaměstnanec, jak pravil Marx ale i slavní sociologové, se chová racionálně a chce mít za pokud možno co nejméně práce co největší odměnu. Kdo by chtěl něco jiného, že?!
No a tak je to i s tou naší slavnou Unií a Lisabonskou smlouvou. Ta není ničím jiným než pokusem managérů a byrokratů zabetonovat stav, kdy nikým nevolení a nikým nekontrolovaní řídí obrovský politický a ekonomický kolos v teple a bez rizika a hlavně jim do toho nesmí nikdo kecat. S ekonomikou to už šlo, jak se říká „na hubu“. Politika nemůže dopadnout jinak.
Mamuti a mastodonti chrčí v křečích a přežívají malé hbité myši. Ty vám dneska, tedy myšleno ne malé myši, ale malé firmy ze států s pružnými podmínkami, když to budete potřebovat, dodají až na místo třeba „pečeného krtka s mákem“ v konzervách anebo mraženého. Velcí vám už jen dodávají, protože se dostali do stavu mozkové smrti, například imbecilní mobily, které už jsou tak chytré, až jsou úplně blbé a nikdo už neví, na co vlastně jsou a jak je obsluhovat.
Ale jinak, přátelé, ona zase ta krize tak velká není, jak by se myslelo a vykládalo. Stále vše báječně funguje, takže si můžete objednat e-mailem domů boty z USA, kontejner z Asie, jídla je dost (pokud neblbnou zrovna zelení) a ti malí, ti chytří, ti čekají na svoji příležitost. Jestli ovšem nezatuhnem v melase Lisabonské smlouvy, ale já myslím, že ne. Ta sama rychle dopadne jak bolševický cíl a bývalý plán EU „dostihnout a předehnat“. Pak zbylo zoufalé „neztratit stopu“!
Ale abychom skončili veseleji. To abyste věděli, jací „borci“ také občas fungují v tom „sqělém“ západním světě. Vyprávěl kolega, jak si jejich firma objednala cosi z USA. K dodání na třech paletách a letecky! Již při mezipřistání a překládce v Londýně hlásil celní agent, že je to celý promočený, někde to strašně zmoklo a je mokrý natolik, že to bude asi na nic. Leč dopravce dopravoval, páč je tahle protiteroristická bezpečnost a když to má přistát v Praze, tak to přistane v Praze, i kdyby hrom bil.
Reklamace s dívenkou na reklamačním oddělení jisté celosvětové firmy byla úžasná. Po prozkoumání nárok na vyplacení pojištění odmítla,. Protože, jak napsala, v době přeletu letadla nad oceánem bylo odborným zjištěním ověřeno, že po celou dobu letu NIKDE NEPRŠELO!
Na otázku, zda si dotyčná myslí, že jsou dopravní letadla taky „kabriolety“ a lítají bez střech, anebo jestli si myslí, že ty palety má letadlo přivázané na střeše zvenku, neodpověděla a bylo jasné, že se urazila. Drzí ňáký východoeropani! Ona ví, že nad Atlantikem nepršelo, a je to!
No, po roce to nakonec zaplatili, snad jim někdo fakt vysvětlil, že Boeing nedělá lítací kabriolety.
Z toho vyplývá: Nikde nejsou jen géniové. Blbci a pěkný vykukové v čele fabrik, bank i států jsou nejen u nás. A taky platí, že pýcha předchází pád. Hurá na Lisabon!
****************
Chce li si něco zábavného ode mě přečíst, pokud se vám líbily moje knížky“ „ Stálo to za hovno a stejně byla sranda“, Hurá na chalupu“ a „Kdo rád jí, ať zvedne ruku“ můžete si koupit moji novou knihu
„My cizinou jsme bloudili“,
kterou právě vydalo nakladatelství XYZ - a která bude již za pár dní na pultech knihkupectví.
Přeji hezké a veselé počtení o vánocích. Autor.
