... ale ne pokrokářskou cestou Evropské unie!

Je určitě správné šetřit energií, pitnou vodou i jinými zdroji. Ale šetření je jen prostředek, ne cíl. A cílem šetření není ušetřit pár wattů nebo mililitrů za enormní investici, ale ušetřit peníze

Kdo šetří, má za tři, říkávalo se za našich babiček. Jistě. Ale už naše babičky měly na mysli šetření, jehož výsledkem byl vyšší příjem, nikoli ztráta! Pokrokáři z EU nám však většinou ve svých opatřeních servírují příklady, jak se to dělat nemá. Jak ideologická pokrokářská nesoudnost napáchala víc škody než užitku.

Prvním případem je šetření elektrické energie. Na první pohled jistě správná věc. Ale byl zákaz klasických žárovek – edisonek - správnou cestou k úsporám? Ne, nebyl. Jednak svícení se na spotřebě domácností podílí jen málo, hlavním zdrojem spotřeby elektrické energie v domácnostech jsou spotřebiče vyrábějící teplo (tedy nejen elektrická kamna, ale i varné desky, pračky, myčky, klimatizace). Ale hlavně – jaká byla na začátku celé této akce náhrada? LED žárovky byly neúnosně drahé, takže dostupnější byly takzvané úsporky, tedy svítidla pracující na principu výboje. Jenže ty obsahují těžké kovy. A přestože my Češi patříme na špici v recyklaci, tak většina vysloužilých úsporek skončila na skládkách a smetištích.

Na jednu stranu až panický strach z těžkých kovů vedl k zákazu rtuťových lékařských teploměrů, na druhou stranu nerozumný hon na edisonky vedl k masovému a plošnému rozšíření úsporek obsahujících těžké kovy. Tyto žárovky navíc na rozdíl od lékařského teploměru, který se často dědí z generace na generaci, mají omezenou životnost a končí masivně na skládkách. Shora vnucené „šetření“ tak způsobilo domácnostem zbytečné výdaje za úsporky, které přitom byly slepou cestou vývoje.

Další příklad: Jako kdyby nebyla situace na trhu s byty již dost svízelná, brzy nám přibyde další regulace. Nově se budou moci stavět jen nízkoenergetické domy. Záměr jistě bohulibý, kdo by nechtěl platit méně za topení. Jaká je však realita? Jak potvrzují realitní makléři, na volném trhu není o tyto domy a byty zájem. Jsou o dost dražší, ale uživatelský komfort není takový, jak se píše v reklamních katalozích. Příjemně je v nich na podzim a na jaře, v parném létě nebo studené zimě nikoli. A energeticky úsporné jsou jen tehdy, když se prakticky nevětrá. Jak ale nevětrat v bytě, kde je někdo nemocný, kde se vaří knedlíky nebo smaží kapr, kde sedí dítě na nočníku?

Průměrné zdražení bytu kvůli jeho nízkoenergetičnosti bude v řádu statisíců. To jistě není dobrá zpráva pro toho, kdo si chce pořídit bydlení a s obavami sleduje aktuální ceny na trhu.

A že nízkoenergetický byt šetří náklady na topení? Pozorovateli neunikne, že dokladované účinnosti je dosaženo za cenu nasazení tepelné rekuperace a dalších „hejblátek“. Návratnost té statisícové investice na nízkoenergetičnost je často v řádu několika desetiletí, a to zde nejsou započteny náklady na údržbu celého toho složitého systému.

On si někdo vážně myslí, že nějaké větráky vyrobené z čínských součástek vydrží třicet let?

Vždy, když dnes slyším o nějaké bohulibém nápadu na šetření z dílny EU, tak trnu, co to zase bude za slepou cestu a jaký ekonomický nesmysl z toho nakonec po čase vyleze.

Autor je radní pro školství za ODS, Praha 4