29.6.2022 | Svátek má Petr, Pavel


EKONOMIKA: Rusko, sankce a SWIFT

26.2.2022

Rusko dosud zvládá čelit sankcím Západu, neboť po řadu let systematicky snižuje své vystavení americkému dolaru. Dolarové rezervy Ruska činily loni jen 16 procent celkových devizových rezerv země. Přitom o čtyři roky dříve to bylo více než 40 procent. Jeden příklad za všechny: od vrcholu roku 2010 Rusko snížilo objem držených amerických dluhopisů o 98 procent.

Po léta vzrůstající izolovanost Ruska od dolaru nyní zmírňuje jeho zranitelnost vůči nejnovější sadě sankcí, kterou Západ uvedl v reakci na plnou invazi na Ukrajinu. Kreml tak alespoň po přechodnou dobu může ustát nejen nejnovější sadu sankcí, ale i sankce přísnější, pokud je tedy Západ zavede.

Zcela od dolaru se však Rusko odstřihnout nemůže. Plyn nebo ropa se na světových trzích obchodují právě v americké měně. Ačkoli je pravdou, že část ruského ropného vývozu se nyní již obchoduje v eurech.

Rusku navíc hrají do karet momentální vysoké ceny ropy. Ty jsou zčásti důsledkem ruské ropné politiky poslední řady měsíců, která spočívá v omezování těžby tak, aby šla cena nahoru. Ropa se nyní prodává za více než sto dolarů za barel, nejdráže do roku 2014.

Vedle ropy se rekordně platí za velkoobchodní plyn. Ostatně evropská energetická krize posledních měsíců souvisí právě s dramatickým růstem cen plynu. Příjem z vývozu surovin je tak značný, že se Rusko nemusí zadlužovat. Nemusí tedy vydávat státní dluhopisy. I proto nové sankce Západu tolik nepocítí. Některé z nich se totiž zaměřují právě na trh s ruskými dluhopisy. Rusko je méně zadlužené než kterákoli země EU, což jej činí finančně odolnějším.

Sankce tak prakticky nemohou ve své nynější podobě vyvolat krizi ruské platební bilance, neboť Rusko má zejména díky výnosům z prodeje ropy a plynu své historicky rekordní devizové rezervy, v objemu 630 miliard dolarů (když prezident Vladimir Putin na přelomu milénia nastupoval do úřadu, činily rezervy jen 12 miliard dolarů). Rusko má významné finanční prostředky také ve svém státním fondu.

Běžný účet ruské platební bilance vykázal letos v lednu historicky rekordní úroveň 19 miliard dolarů, plyne z dat ruské centrální banky. To je více než dvojnásobná hodnota v porovnání se situací v lednu 2021. Což jen demonstruje, jak Rusku svědčí současné vysoké ceny ropy a plynu na světových trzích. Prospívá mu, že si na něm Evropa, odběratel 70 procent ruského plynu, vybudovala v rámci probíhající zelené transformace EU a německé Energiewende relativně vysokou závislost.

Ve zmíněném ruském státním fondu, jejž financují příjmy z ropy a který spravuje část ruských devizových rezerv, drží země majetek vyčíslitelný v přepočtu na více 170 miliard dolarů. Ovšem od června loňského roku v něm už není ani jediný dolar jako takový. I zde je evidentní důkladná a dlouhodobá snaha Kremlu odstřihnout se od dolaru a mírnit tak dopad nynějších sankcí.

Od roku 2020 je primární měnou, ve které Rusko fakturuje svůj vývoz do Číny, euro, a nikoli dolar. Podíl dolaru na ruském vývozu klesá obecněji. Z 69 procent v roce 2016 na 56 v první polovině roku loňského. Podíl eura se ze stejnou dobu zdvojnásobil na 28 procent.

Stávající sankce tak nemohou Rusko zabolet zdaleka tolik, jak by jej bolelo odstřižení od mezinárodního platebního systému SWIFT. Pro odstřižení Ruska od tohoto systému se včera vyslovil český prezident Miloš Zeman. Údajně se pro odstřižení vyslovuje třeba i britský premiér Boris Johnson. Proti je však Německo nebo Itálie. Spojené státy jsou rovněž proti odstřižení, ačkoli připouští, že zůstává ve hře jako další z možných sankcí.

Odstřižení Ruska od SWIFT by ale nebylo bezbolestné ani pro Západ, vrátilo by se jako bumerang. Navíc by oslabilo roli dolaru ve světové ekonomice, neboť SWIFT do značné míry stojí a padá právě s americkou měnou. To jsou klíčové důvody, proč se Západ k odstřižení Ruska zatím nemá.

Co konkrétně znamená, že by se odstřižení vrátilo jako bumerang? Prakticky by Západ neměl jak Rusku platit za dodávky ropy a zejména plynu. Zhruba 35 procent plynu, jejž spotřebovává Evropa, pochází z Ruska. Rusko by odstřižení zabolelo ještě více, jelikož hned přes 70 procent svého plynu dodává Evropě. S odstřižením od SWIFT by tyto obchody do značné míry skončily.

Výpadek více než třetiny dodávek plynu znamená také citelné zdražení elektřiny, neboť její podstatná část se v Evropě právě z plynu vyrábí.

První krok, který by Evropa musela učinit, aby v takové situaci obstála, je dát k ledu Green Deal a své ambiciózní plány dosáhnout uhlíkové neutrality k roku 2050. Musela by být ochotna naučit se žít v podmínkách alespoň občasného výpadku dodávek plynu či elektřiny firmám a domácnostem. Musela by být ochotna přijmout jejich masivní zdražení, vysoko nad rámec všeho, co jsme zažili v uplynulých měsících. Musela by být připravena na další kolo inflace, „válečné inflace“. Musela by být připravena tuto inflaci krotit citelným zvyšováním úrokových sazeb, jež by mohlo předlužené země typu Itálie, ale také třeba Francie dovést na pokraj bankrotu. Musela by být ochotna nakupovat mnohem více zkapalněného plynu v USA či Kataru. A také uvést zpět do provozu své odstavené jaderné, uhelné, ale třeba i mazutové elektrárny.

I pokud by to zvládla, je tu další zásadní problém. Utrpěl by dolar. SWIFT je na dolaru do značné míry postavený. Nejvíce SWIFTových transakcí probíhá právě v něm. S velkou, nicméně ilustrativní nadsázkou lze říci, že SWIFT je takový „Facebook pro banky a další finanční instituce“. Místo lajků si v něm posílají právě hlavně dolary. Podíl dolarových transakcí převyšuje 40 procent, v euru jich je bezmála 37 procent. Na čínskou měnu ovšem nezbývají ani tři procenta.

Čína by pochopitelně ráda měla svoji měnu zastoupenu mnohem výrazněji, stejně jako třeba Rusko. Jenže to není tak snadné. Důvodem je to samé, co z Facebooku učinilo globální sociální síť číslo jedna: síťový efekt. Na finanční transakci jsou třeba dva – prodávající a kupující. Stejně jako facebookový lajk také někdo dává a někdo jiný jej obdrží. Můžeme facebookovou komunikaci třeba tisíckrát nenávidět, ale protože ji využívají naši kamarádi, užíváme ji také. Čína nebo Rusko také nemusí mít SWIFT zrovna v lásce, ale protože jej využívají jejich obchodní partneři – zdroj příjmu –, nemají jinou možnost.

Odstřižení od SWIFT by ale Rusko přinutilo vytvořit si vlastní „Facebook“. Vlastní mezinárodní platební systém. Ne že by se o to Rusko nepokoušelo, takový systém i existuje. Ale zatím chybí dostatečný impuls pro jeho rozvoj. Ten by mohlo zajistit právě to, pokud by Západ Rusko od SWIFT odstřihl. Pro Rusko by to zejména zpočátku byla pohroma. Ale tratily by také Spojené státy. Začal by se totiž s větší vervou než dosud rozvíjet mezinárodní platební systém, jenž obchází dolar.

Snížení světového významu dolaru znamená nutnost smířit se s tím, že už nebude tak privilegovanou měnou, jakou je nyní. Jeho postavení v globálních transakcích usnadňuje Spojeným státům zadlužování, protože náklady s ním spojené, třeba i inflační, mohou přenášet na jiné země po celém světě. To je značná výhoda, které se žádný jiný ekonomický celek netěší, ani Evropa ne. Proto ostatně třeba i země typu Německa před pár lety volaly po zřízení evropské obdoby SWIFT.

Rusko, zdá se, počítá s tím, že jej Západ od SWIFT neodstřihne. I když by to byla pro Rusko katastrofa, Západ by to také zabolelo. Musel by se smířit s prudkým zdražováním, sociálními otřesy, nutností vzdát Green Deal a také se smířit s poklesem globálního významu dolaru.

Odstřižení od SWIFT a tím pádem od možnosti dodávat plyn Evropě je ruskou Achillovou patou. Má potenciál Rusko ekonomicky rozvrátit, a zničit tak Putinův režim. Achilles v Kremlu ale zjevně vsází na to, že Západ své pohodlí, zelené vize a privilegia kvůli Ukrajině, a to možná jen kvůli její východní části, obětovat nebude.

Převzato z webu Konzervativní noviny se souhlasem redakce.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!