Nesmiřitelný boj o stavební zákon

S novým stavebním zákonem je něco v nepořádku. Přesto ladí poslanci ve výborech poslední detaily, příští středu by měla sněmovna rozhodnout o definitivní verzi. Nová norma pak nahradí stejnojmenný zákon z roku 2006.

Debata má jednu zvláštnost. Snad ještě nikdy proti sobě nestály tak nesmiřitelně dvě části veřejné správy, konkrétně obce s podporou krajů na jedné straně a na straně druhé státní byrokracie reprezentovaná ministerstvem pro místní rozvoj.

Panuje všeobecné přesvědčení, že zákon se musí změnit, aby se povolování staveb zrychlilo. Během přípravy se však účastníci začali hádat, jak tohoto cíle dosáhnout.

V Česku dnes o stavbách rozhoduje hybridní úřední systém. Potřebné razítko mají k dispozici státní úředníci převážně na stavebních úřadech, ovšem tito úředníci jsou placeni z obecního rozpočtu. Je pochopitelné, že starostové a radní za práci úředníků zodpovídají.

Účastníci stavebního řízení se pak mohu odvolat ke krajskému úřadu, případně k institucím, které mají na starosti životní prostředí, hygienu, dopravu, ochranu památek a podobně.

Teď hodlá stát na návrh Hospodářské komory podřídit úplně všechny dotčené úředníky jednomu Nejvyššímu stavebnímu úřadu, který bude kromě ostravské centrály sídlit také v krajských městech a pobočky může vybudovat i jinde.

Především obce tím přijdou o svou pravomoc. Napříště bude držet razítko státní úředník placený státem a starosta bude jenom přihlížet. Proti tomu se obce vzbouřily.

Zjednodušit byrokracii je možné také jinak, argumentuje Sdružení místních samospráv i Svaz měst a obcí. Sdružení dokonce provedlo průzkum, podle kterého tři čtvrtiny starostů nabídnou současnému personálu stavebních úřadů jinou práci na obci, více než polovina úředníků ostatně pod stát nechce. Třetina starostů využije prostory současného stavebního úřadu pro jiné účely, další třetina státu napaří tržní nájemné. Také proto jen desetina starostů očekává, že stavební řízení zrychlí. Stát ovšem takové argumenty ignoruje.

Z příběhu vyplývá jeden závěr. Stát hodlá posílit svou moc na úkor obcí, obce ale brání pozice. Takřka se zdá, že obě strany chápou stavební úřad jako mocenský nástroj. Z takového pohledu je ale občan jenom poddaným, na kterém je možné takovou moc vykonávat.

Leccos by se vyřešilo, kdyby se na to obě strany podívaly z jiného úhlu. Občan je přece klient, kterému úřady poskytují určitou službu. Jistě je obtížné povolovat stavby, pak ale není důvod, proč se rvát o to, kdo bude povolovat.

Naopak by bylo logické, kdyby se stát i obce chtěly nepříjemné povinnosti zbavit, případně domluvit, kdo dokáže závazek vůči občanům lépe naplnit. Bez dohody mezi státem a obcemi nemůže stavební zákon fungovat a pro občany bude všechno jen horší.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy