Špatné zprávy by se v těchto těžkých časech vůbec neměly rozšiřovat, maximálně v tom případě, že aspoň jeden z jejich rozměrů může posloužit k povzbuzení. To se týká půlroční bilance státního rozpočtu.

Jak známo, koronavirus a vládní opatření na obranu proti němu způsobily v dubnu a květnu nevídaný daňový výpadek, protože se na daních včetně sociálního pojištění vybralo proti loňsku o pětinu méně a proti plánům na letošní rok o čtvrtinu.

Někdo možná čekal, že se to v červnu zlepší, protože ekonomika se přece jen rozběhla, ovšem výpadek na daních byl úplně stejný. Na jedné straně se začalo pracovat, na straně druhé se sčítají ztráty a využívají úlevy, které podnikům, živnostníkům i zaměstnancům nabídla vláda. Některé úlevy, například na sociálním pojištění, se přitom ani nezačaly čerpat, a tak není úplně mimo realitu, když se v této chvíli stejný výpadek stane součástí prognóz do dalších měsíců.

To je tedy špatná zpráva a její pozitivní rozměr spočívá v tom, že osvětluje situaci rozpočtu na tento rok. Dosud i ministryně financí Alena Schillerová připouštěla, že nikdo neví, co nás čeká za pár týdnů. Teď už tedy leccos víme. Pokud všechno půjde jako dosud, vybere se koncem roku na daních o 260 miliard korun méně, než se plánovalo v rozpočtu.

Když se připočte ještě plánovaný schodek 40 miliard a přímá podpora podnikům, lidem i institucím postiženým krizí, opravdu se dostaneme někam ke schodku ve výši pěti set miliard. V tom směru je třeba ocenit úředníky ministerstva financí, že se svou poslední prognózou víceméně strefili.

Samozřejmě nemá smysl požadovat, aby se konečnému výsledku přiblížili na úroveň miliard, přesto jejich odhad může fungovat jako solidní základ pro hodnocení, kam se bude rozpočet ubírat v příštích měsících.

Jako každá důležitá zpráva přináší i rozpočtová bilance za první pololetí důležité poučení, tentokrát pro vládní politiky a státní správu. Jak známo, přes výpadek daňových příjmů neklesají žádné výdaje. Platy státních zaměstnanců, důchody ani nemocenská neklesají, výkony veřejných služeb od zdravotnictví přes vzdělávání a podporu rodin až po dopravu se udržují na stejné úrovni jako dosud.

Z obecného pohledu nic proti tomu, co si však má pomyslet obyčejný poplatník, který veřejné služby užívá, zároveň však přestal platit daně. Logicky musí dojít k závěru, že celý systém funguje i bez toho, že státu vůbec něco odvádí.

Jednou větou: bude velmi těžké přesvědčit daňové poplatníky, aby daně zase platit začali. V tom je zřejmě vůbec hlavní riziko současné vládní politiky. Rozdávat je populární, ovšem jednou musí takové milostivé léto skončit. Pokus vymáhat vyšší daně ještě předtím, než se na plný plyn rozjede ekonomika, ovšem málokdy přežije vláda, která se ho odváží.

Autor je komentátor serveru Echo24