Státní rozpočet na příští rok nenaplňuje nadšením nejspíše nikoho. Do stropu neskáče určitě ani ministr financí Miroslav Kalousek. Výdaje státu nadále rostou vinou zákonů často ve prospěch těch, kteří zvýšení příjmů vůbec, ale vůbec nepotřebují. Prostor pro aktivní politiku vlády, která by mohla preferovat vzdělávání, vědu, inovace, se nijak nerozšířil. Osm let vlád ČSSD způsobilo, že místo dvou korun padesáti z každé desetikoruny daní na to má tahle vláda korunu jedinou. Přesto jsou na místě vážné výhrady. Tahle vláda se silou 102 hlasů mohla udělat více. Ani vlády v minulém volebním období nebyly o nic silnější, a přesto prosadily téměř, co chtěly.

Důsledky šílenství

Problém je především v tom, že předvolební šílenství z roku 2006 nebylo napraveno a sociální výdaje v podobě porodného, mateřské a mnoha dalších zůstaly na úrovni, která ani zdaleka neodpovídá současné výkonnosti české ekonomiky. Mirek Topolánek se může třeba stokrát vymlouvat na složitost koaličních vztahů, ale ekonomický komentátor musí v první řadě brát v úvahu to, co je potřeba, a teprve poté to, jaké jsou s tím politické problémy. Nakonec politici jsou zde od toho, aby tyto problémy řešili, a jsou za to placeni z našich daní.

Ty nakonec v souhrnu v příštím roce stoupnou. Snížení daně z příjmu zaměstnanců a živnostníků je více než kompenzováno zvýšením DPH a postupem při snižování podnikových daní, kdy se nejprve rozšíří základ, z něhož se daň počítá, a teprve postupně se bude snižovat daňová sazba. Teprve v dalších letech se má celkové daňové zatížení občanů a firem skutečně v souhrnu snižovat.

Daňové úlevy budou v těchto dalších letech zcela evidentně financovány úplně stejně jako v minulosti především ze zdrojů vytvořených vyšším ekonomickým růstem. Že je to zdroj vydatný, potvrzuje i vývoj letošního hospodaření státu. Za jedenáct měsíců se vybralo o čtyřiadvacet miliard korun více, než se čekalo, a o tuto částku bude letos nižší i rozpočtový deficit. Pokud by tenhle vývoj pokračoval i v příštím roce, měla by vláda po starostech s dalšími slibovanými škrty. Jenže nikdo ještě nezažil posvícení, které trvá od narození do smrti. Světová ekonomika začala zpomalovat a už v příštím roce se to projeví i u nás. V roce 2009 to může mít vážný dopad i na české veřejné finance. Je to sice pramálo populární, ale vláda bude muset v předposledním roce svého funkčního období opravdu sáhnout do výdajů. Tedy pokud si bude chtít udržet voličské hlasy lidí, kteří vládní strany volili kvůli tomu, že jim na dobrém hospodaření státu záleží.

Vládu čeká manévr

A nejde jen o voličské hlasy. Je to v zájmu všech deseti milionů obyvatel této země. Byť se Jiří Paroubek snažil před hlasováním opakovat svou oblíbenou lež, že už velmi mírné rozpočtové úspory na rok příští poškozují tři čtvrtiny lidí v této zemi. Ty především poškodila neschopnost jeho vlády udržet veřejné výdaje pod kontrolou v období před volbami. I tenhle ústřel je jedním z důvodů, že lidem stouply příjmy více, než by odpovídalo výkonnosti českého hospodářství, zesílila jejich schopnost nakupovat a dnes je narušena rovnováha v ekonomice, ceny začaly růst více, než je zdrávo, znehodnocují se úspory, protože dnešní bankovní úroky sice podporují ekonomický růst, ale jsou stále podstatně nižší než inflace. Vládu čeká nyní složitý manévr, jak spolu s Českou národní bankou ukočírovat očekávané zpomalení ekonomiky a souběžně rostoucí tlak na zdražování a přitom udržet veřejné finance na cestě k ozdravení. Nebude to jednoduché a to, že toho dnešní opozice využije, je logické, nicméně vzhledem k jejímu podílu na současném stavu nijak zvlášť úctyhodné.

MfD, 6.12.2007