MfD ve svém vydání z 15.4.2006 popsala předvolební kampaň ministra Jandáka. Jandák se prezentuje jako člověk lidový, ba přímo z lidu. Názory na politiku prezentuje přímočaře a expresivně. To v případě Jandáka nepřekvapuje. To, co stojí za poznámku, je však něco zcela jiného z jeho proslovu k dělníkům v továrně. "Nevolte ODS, ti už to tu jednou rozkradli, udělaj to znovu." Že sám byl v devadesátých letech členem ODS, neprozradí, píše autor reportáže Václav Dolejší.

K pochopení výroku dnešního ministra kultury se musíme vrátit na počátek devadesátých let. Před prvními svobodnými volbami v Československu po listopadu 1989 Jandák propagoval pravici. Ve svých vystoupeních stále zdůrazňoval, že komunisté diskreditovali pravici a je nutné, aby se lidé přestali pravice "bát". Po založení ODS se stal jejím členem. Na počátku devadesátých let se rozběhla unikátní akce nejen v Československu, ale i v řadě dalších postkomunistických zemí. Touto akcí byla privatizace, u nás tzv. malá a velká. Při tomto procesu se většina státních či družstevních podniků dostala do soukromých rukou. Přitom autoři privatizačního projektu si byli dobře vědomi, že tento proces bude odpůrci privatizace diskreditován, což Miloš Zeman bohatě naplnil.

Privatizace doplněná restitucemi se stala základní společenskou změnou po listopadu 1989. Vzniklo tisíce a tisíce malých firem v rámci malé privatizace a v rámci velké privatizace (kuponové) se státní podniky změnily na akciové společnosti. Připomeňme si, že Miloš Zeman chtěl rozdělit akcie podniků mezi zaměstnance, což i kuponová privatizace umožňovala, pokud DIK (držitel investičních kuponů) investoval své kupony do firmy, kde pracoval. Kuponovou privatizaci potom Zeman označoval za "loupež století" a o tom dnes tedy mluví Jandák. Kritici této privatizační metody se pak i pokoušeli vyčíslovat ztráty, které byly touto privatizací způsobeny.

Existuje ale i velmi racionální úvaha, jak vypočítat či alespoň odhadnout ztráty, které byly způsobeny komunistickým režimem od roku 1948 do roku 1989. Tento odhad můžeme založit na tom, že předválečné Československu patřilo (jak se uvádí) podílem HDP na obyvatele k deseti nejvyspělejším státům světa . Během 40 let existence komunistického režimu klesl HDP v Československu na úroveň asi 50 % HDP nejvyspělejších států Evropy. V současnosti dosahuje náš HDP asi 65% průměru rozšířené EU a podle posledních údajů jsme dostihli v podílu HDP na obyvatele Portugalsko. Na nejvyspělejší státy světa tak stále ztrácíme zhruba 50 % HDP na obyvatele. Data HDP nalezne čtenář například na stránkách ČSÚ. Německo mělo v roce 2003 HDP na hlavu téměř 30000 EUR, Česko v tom samém roce kolem 8000 EUR. Za jediný rok tak ztrácíme z hlediska HDP na obyvatele proti Německu téměř 22000 EUR. Ztráta způsobená tím, že jsme byli přes 40 let v komunistickém bloku, nás tak ročně stojí nepředstavitelných 220 miliard EUR, což je v současném kursu koruny více než 6000 miliard korun (HDP Česka v roce 2003 byl 2 500 miliard Kč)

Výše uvedený odhad ztrát způsobený našemu státu komunistickým režimem jen za jeden rok v cenách 2003 je obrovský. Vynásobme ho počtem let trvání komunistického režimu a získáme ještě o řád vyšší číslo. Tolik nás tedy stálo znárodnění provedené komunisty po roce 1948. Škody při privatizaci po roce 1989 byly v druhé polovině devadesátých let koncentrovány v bankovním sektoru, jehož sanace stála tento stát řádově několik set miliard korun, to je stále pouze zhruba 15 % škod, které lze až do současnosti přičíst na vrub komunistickému režimu za jeden jediný rok tím, že náš HPD je stále pouze na úrovni 50 % nejvyspělejších zemí bývalé EU před rozšířením.

Privatizace po roce 1989 byl návrat do normality tržní ekonomiky a mnohokrát bylo řečeno, že i privatizace má své náklady. Populisticky o ní vykřikovat jako o "rozkradení republiky" je typicky bolševická rétorika. Tu bych já osobně očekával od majora lidově demokratické armády, kterého Jandák ztvárnil v jedné filmové veselohře o "paragánech", která nedávno běžela na jednom z našich programů. Rozhodně bych ji ale nečekal od člověka, který těsně po roce 1990 propagoval pravici. Která politická figura, kterou pan ministr Jandák po roce 1990 sehrál, je tedy vlastně ta pravá?