EKONOMIKA: Řetězec pomáhá v době krize. A co má být?
Zpomalení či pokles ekonomiky jsou nepříjemné, ale neznamenají pohromu. Tou jsou události, které přicházejí nečekaně a bez varování. Takovou kalamitou byla loni na podzim kreditní krize v USA a krach renomovaných finančních institucí. To byl šok.
Dnes prožíváme již očekávané ekonomické potíže. Budou dlouhodobé a tvrdé. Ale kdo je chytrý, dokáže se na ně adaptovat. Přizpůsobivost je jedním z projevů inteligence. Krize není konec světa.
Jen se změnily podmínky. Tím nejlepším receptem je brát pokles ekonomiky jako příležitost.
Víme přece celkem přesně, co se děje. Je to stejné, jako když na otevřeném moři začne foukat vítr opačným směrem, než plujete. Můžete svěsit plachty a čekat, až se vítr otočí. Ale zkušení jachtaři vědí, že se dá celkem dobře plachtit i proti větru. Jen to chce jinou techniku.
Krize je pohromou pro ty, kteří věci chtějí dělat snadno. Ale znamená příležitost pro inovace, lidi s nápady a firmy s vizí. Mnoho lidí i společností na krizi nepochybně vydělá, tak jako v minulých krizích například vznikly renomované značky či silné firmy. Znamená to, že potíží ostatních využijí, nebo dokonce zneužijí? Ale vůbec ne. Je to přesně naopak. Jejich úspěch je jediným způsobem, jak recesi překonat.
Krize je pohodlným hromosvodem. V Česku krize začala problémy automobilového a sklářského průmyslu. Ale pravda je taková, že zrovna ty s událostmi nastartovanými loňskou podzimní finanční krizí prakticky nesouvisely. Byly důsledkem manažerské neschopnosti a neochoty přijmout měnící se podmínky na globalizovaných světových trzích. Takzvaná krize je v dnešní fázi psychologickou záležitostí. Čím víc se jí bojíme, tím víc se prohlubuje. Když ji jen pasivně přijmeme nebo se na ni budeme vymlouvat, zasáhne nás o to tvrději.
Bizarní SOS Ekonomika není moře, ve kterém se topíme. Stačí přece umět plavat. V době ekonomického poklesu se otevřou nové příležitosti, nabídnou se výhodné obchody a vytvoří se prostor pro inovace. Je snad nemravné, když někdo těchto příležitostí využije? Kdepak. To budou lidé a firmy, kteří nakonec pomůžou krizi překonat. V důsledku tak pomůžou i těm, kteří se svěšenými plachtami čekají, až se otočí vítr.
Je zcela bizarní, když Sdružení na ochranu spotřebitelů kritizuje supermarketový řetězec Tesco za to, že zneužívá krize v reklamě. Jak? Prý sloganem „Tesco pomáhá v době krize“. Ten „vyvolává ve spotřebitelích strach a posiluje v nich pocit nebezpečí“, řekla ve středu v Radiožurnálu Ivana Picková z uvedeného sdružení.
V tiskové zprávě se dokonce říká, že „není možné, aby společnost Tesco zneužívala finanční krize ke zvýšení svých ekonomických zisků“. Co nám chce sdružení chránící spotřebitele říct? Že pro nás bude lepší, když na tom bude tato společnost stejně bledě jako lidé, kteří například přišli o práci? Že by bylo mravné, kdyby Tesco tak nějak solidárně zkrachovalo se sklárnami a automobilkami? No to bychom se z krize asi nedostali nikdy.
Sdružení na ochranu spotřebitelů dalo podnět k Radě pro reklamu, protože odkaz na krizi je podle něj „neetický a v rozporu s dobrými mravy“. Je to omezené bolševické myšlení, které dává odkaz na krizi na roveň jakéhosi rabování na lidském neštěstí. Jenže krize není žádné neštěstí, o kterém bychom měli taktně mlčet a chodit kolem něj po špičkách. Ne. Krize je realita, kterou naopak musíme co nejdřív a co nejracionálněji přijmout.
Reklama k tomu patří. Stačí si prolistovat poslední číslo časopisů jako BusinessWeek nebo Time. Krize je v nich všudypřítomná. V redakčních článcích i v reklamách. S odkazem na krizi nabízí automobilky vozy s nízkou spotřebou či alternativním pohonem, realitní kanceláře prodávají výhodné nemovitosti a supermarkety inzerují levné zboží. Využívají příležitosti? Dost možná. Ale zároveň jsou v první linii boje proti krizi. Pokud spotřebitelé neotevřou peněženky, tak oživení ekonomiky nepřijde.
V tom je ta paradoxní, ale zároveň banálně jednoduchá pravda: čím víc lidí a firem krize „zneužije“, tím dřív skončí.
LN, 28.1.2009
Autor je novinář
