Ministr životního prostředí společně s ministrem průmyslu a obchodu mají v plánu oživit u nás pozapomenutou, ale hlavně nesmyslnou ideu z doby nejhorších krizových let – šrotovné. Tato subvence, chcete-li dotace, pro domácnosti a podnikatele má jít tentokrát na nákup ekologických aut výměnou za likvidaci jejich stávajících starších automobilů. Cílem této dotační akce má být omlazení vozového parku v naší zemi prostřednictvím podpory prodeje elektromobilů a vozů poháněných plynem, aby tak v konečném důsledku došlo ke snížení emisí výfukových plynů.

Není snadné bojovat proti na první pohled bohulibé vládní aktivitě. Zvláště pak ve společenské atmosféře, v níž se vžilo falešné přesvědčení, že bez evropské, státní či krajské dotace snad již nelze skoro nic pozitivního vybudovat nebo vyprodukovat. Ideji šrotovného pomáhá ale i absurdní snaha udělat z automobilů symbol špíny, exhalací a sobecké nezodpovědnosti vůči životnímu prostření, byť jsou auta díky technologickému pokroku „čistější“ a šetrnější než kdykoliv v minulosti a nic na tom nemění ani skandál s dieselovými motory německého Volkswagenu.

Za subvencemi se však obvykle skrývají spíše než vznešené cíle jen velmi přízemní a partikulární zájmy. Šrotovné bude jen jednou z dalších nesmyslných dotací, které tolik škodí našemu hospodářství již v celé řadě jiných oblastí. Každá subvence, tedy i šrotovné, pokřivuje trh, protože se kvůli ní produkují a kupují statky, které by za normálních okolností u spotřebitelů neuspěly nebo by uspěly v menší míře. Stejně tak investice míří do oblastí, kam by za normálních okolností důvod investovat nebyl. Ekonomika se pak stává stále více deformovanou a tím i méně efektivní, což v konečném důsledku odnášíme všichni.

To platí i pro snahu podpořit ekologická auta, která jsou dnes kvůli stále ještě nedokonalým a náročným technologiím mnohem dražší a také uživatelsky méně komfortní (už jen třeba z důvodu nedostatku čerpacích, resp. nabíjecích stanic). Lobby výrobců těchto aut si však chce zkrátka sáhnout na peníze, které by za jiných okolností v normálním konkurenčním boji šanci získat neměla. Negativně šrotovné dopadne naopak na ty výrobce a obchodníky, kterých se subvence týkat nebudou. Budou to výrobci, kteří ekologická auta nevyrábějí, a hlavně obchodníci s ojetými vozy, proti kterým je jakákoliv verze šrotovného namířena primárně. Státní přerozdělování má tak na rozdíl od svobodné směny vedle vítězů také své zřejmé poražené.

Šrotovné je nespravedlivé i vůči spotřebitelům. Ti, kteří mají dostatek financí na koupi nového vozu, budou dotováni svými méně bohatými spoluobčany, jimž i přes možnost získat dotaci nezbude nic jiného než dál jezdit ve starších vozech. Šrotovné má být totiž financováno z ekologických poplatků účtovaných právě za převody starších automobilů.

Nemám nic proti výrobě a prodeji tzv. ekologických aut, pokud si najdou své zákazníky přirozeně a nesahají do kapes druhým. V tomto případě jde ale jen o další z cest, jak využít tolik zprofanovanou politiku boje proti globálnímu oteplování, emisím CO2 apod. k obohacení určitých zájmových skupin. Omlazení vozového parku si určitě přát můžeme, ale asi budeme všichni šťastnější, pokud se tak bude dít díky růstu celé naší ekonomiky, díky růstu zisků firem, mezd a platů občanů, kteří si tak budou moci kupovat novější a technologicky vyspělejší automobily. Ostatně takto se vozový park v ČR přirozeně obnovoval doteď, aniž by bylo třeba „moudrých“ byrokratů přerozdělujících peníze nás ostatních.

ekonomický analytik IVK