Během posledních více než dvou let si mnoho lidí zvyklo nakupovat levné produkty z velkých amerických serverů. To proto, že od prosince 2008 bylo zboží do 150 eur osvobozeno od cel a daní. Americký dolar se potácí pro naše nákupy v idealních hladinách a navíc velké společnosti zasílají do Evropy tolik zboží, že i to poštovné vycházelo lacino. Tak pokud jste uvažovali o nějakých nákupech a nestihli jste je do dubna, zřejmě budete nepříjemně překvapeni.
Za vše může EU a novelizace zákona o DPH. Od dubna musíme za každé zboží pochazející odjinud než z „vnitřního trhu EU“ s cenou vyšší než 22 eur zaplatit 20% DPH. Navíc pokud produkt přesáhne i hranici ceny 150 eur, čeká nás ještě uhrazení vyměřeného cla.
Obě položky, jak DPH, tak clo, jsou v tomto případě vlastně daně na výrobky produkované v zahraničí a dodávané na domácí trh. Tím se snižuje přebytek spotřebitelů, protože domácí cena je uměle zvýšena nad úroveň ceny světové. Kdo z toho profituje? Vlády mají postaráno o další příjem z našich kapes a výrobci si pomůžou o část přebytku spotřebitele. To proto, že mohou prodávat na domácím trhu za tu uměle zvýšenou cenu nad úrovní cen ve světě. Zároveň je tato politika daní z dovozu celkově neefektivní, snižuje celkový přebytek v ekonomice, protože způsobuje náklady mrtvé váhy. To jsou transakce, které se neuskuteční v důsledku toho, že část spotřebitelů nebude akceptovat navýšení ceny a své obchody neprovedou.
Potřebujeme opravdu takto chránit své podniky za cenu vyšších cen a opět novými daněmi zvyšovat objem prostředků k vládnímu přerozdělování? To spíš tato obchodní politika EU slouží jen velkým zemím jako je Francie, Německo a Velká Británie, které si chrání svůj „vnitřní trh EU“ před mimoevropskou konkurencí, aby ho mohly podniky z těchto zemí snáze ovládat. Pak této obchodní politice EU rozumím. Jedná se o protekcionistickou politiku velkých zemí, u které jen nerozumím tomu, proč se jí jako Česká republika účastníme. A ještě můžeme být rádi, že ČR nevyužila směrnici EU v plné její přísnosti. Ta dokonce umožňuje danit už produkty s cenou nad 10 eur a produkty z internetových obchodů dokonce všechny bez ohledu na cenu. No, zdá se, že protekcionisté si v EU opravdu přijdou na své, ale já se toho účastním velmi nerad.
Převzato z časopisu Laissez Faire se souhlasem redakce
Autor je student mezinárodních vztahů a hospodářské politiky na MU v Brně