Události, jež následovaly po nečekaném rozhodnutí prezidenta Trumpa uvalit daně prakticky na veškerý dovoz z Číny, vypadaly jako začátek opravdové obchodní války dvou světových obrů. Se všemi nevyčíslitelnými ztrátami, které z toho plynou.
Když Peking odpověděl na Trumpovu demarši oslabením vlastní měny, světové burzy na to reagovaly hlubokým propadem cen akcií a surové ropy. Investoři vycházeli z obavy, že bude následovat krach těžebních a distribučních společností a hospodářská recese jako nevyhnutelný důsledek. Leč o dva dny později strach takřka pominul a ceny akcií začaly postupně vyrovnávat ztráty.
Jedno z možných vysvětlení spočívá v tom, že Čína si nejspíš nemůže dovolit vést plnoformátovou obchodní válku se Spojenými státy. Druhá světová ekonomika nemusí být až tak zdravá, jak se zvenku jeví.
Profesorka Univerzity v Miami June Teufel Dreyerová, bývalá poradkyně ministra námořních sil Spojených států, nabízí toto vysvětlení pro hypotézu, že čínský hospodářský zázrak nemusí přežít obchodní válku s Amerikou: „Není divu, že se čínskému vedení nelíbí Trumpův krok. Jde o to, že předchozí stav byl mimořádně příznivý pro Čínu, která využila naivity prezidenta Obamy. Ten vážně věřil představě, že prosperující Čína bude mírumilovnou Čínou. Proto se snažil zavírat oči před nechutí Pekingu plnit své obchodní závazky. Vycházel z toho, že blahobytná mírumilovná země nebude mít zájem o konflikty se svými sousedy. Výsledek byl dramaticky odlišný a takový americký postoj je dnes všeobecně pokládán za falešný.
Otázkou zůstávalo, co může Washington postavit proti čínské výzvě v situaci, kdy se Čína stala hospodářskou velmocí připravenou využívat svou silnou ekonomiku jako účinnou zbraň. Prakticky neexistovala žádná adekvátní strategie vůči Číně. Obama jednoduše hodil problém za hlavu, i když finanční krize roku 2008 připadala právě na dobu jeho prezidentování. Útěk výrobních kapacit a pracovních příležitostí do Číny posloužil Trumpovi jako silný argument během volební kampaně. A nyní v podstatě plní svůj předvolební slib.
Rozhodnutí čínského vůdce devalvovat svou národní měnu je efektní odpovědí: tento krok zdražuje americké zboží na čínském trhu a naopak zlevňuje čínské zboží v Americe. Číňané zahlcují světový trh svými dumpingovými výrobky. Stojí za to si připomenout, že Čína je pravidelným objektem stížností v rámci Světové obchodní organizace.
Peking nadále dotuje velké státní korporace, které nenesou žádnou odpovědnost vůči svým akcionářům, jak je to zvykem v západním světě. Když k tomu dodáme absolutní neúctu k právům intelektuálního vlastnictví a nucené odevzdání svých technologií čínským firmám coby předběžnou podmínku pro zahájení jakékoli výroby v Číně, dospějeme k závěru, že čínské korporace dostávají americká výrobní tajemství zcela zdarma, což jim umožňuje vyrábět zboží vysoce konkurenceschopné ve srovnání s americkými nebo jinými západními firmami.
Čínský hospodářský zázrak je nepochybně reálný, ale nepředstavuje pevný základ, který by Číně umožnil obstát v obchodní válce s Amerikou,“ míní profesorka June Teufel Dreyerová z Univerzity v Miami.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus