Čím více se vzdalujeme od voleb do poslanecké sněmovny, tím více se diskutuje o způsobu snižování schodků veřejných rozpočtů. Vládní program škrtů pro rok 2011 má za cíl snížit deficit státního rozpočtu na 4,6% HDP, tj. na těžko si představitelných 135 miliard korun. Za tyto prostředky bychom mohli v Česku uhradit všem obyvatelům od kojenců po důchodce jednorázový příplatek ve výši 13.500 Kč. Kam se tedy hrabe slib socialistů o třináctém důchodu ve výši 2000 Kč a další podobné levicové hrátky.

Zásadním způsobem kritiky tohoto vládního postupu, a to i lidí jinak velmi vážených, jakými jsou lékaři, je teze o „hloupých škrtech“ místo „promyšlených postupů“. Podobně kritizují vládní program socialisté, kteří na své programové konferenci napadali vládní program úspor na rok 2011 právě tímto způsobem. Sami však předkládají soubor nápadů, jakými je kombinace škrtů a hypotetických vyšších příjmů do státní kasy. Odboráři jdou dokonce tak daleko, že škrty ve mzdových výdajích odmítají zcela a navrhují úspory ve výdajích v „předražených zakázkách státu“. Existují dokonce různě fundované odhady, které tyto potenciální úspory hodnotí až na stovky miliard.

V takovém prostředí se potom samozřejmě rodí - zvláště u lidí, kteří věří takové argumentaci - zloba a agresivita. Tu předvedli zaměstnanci na nedávné demonstraci měrou vrchovatou a neomluvitelnou. Problém šetření na „předražených zakázkách“ je během na velmi dlouhou trať. Nepopírám, že i sem musí být napřena pozornost vlády. Těžko se ale, zejména při kvantifikaci podobných záměrů úspor, dochází k věrohodným údajům. Ministr financí totiž těžko může předkládat věrohodný návrh rozpočtu pouze na základě přání snížit investiční náklady na jednotku výkonu. To jediné, co na výdajové straně rozpočtu skutečně funguje, je administrativní snížení výdajů na utrácení provozních nákladů včetně objemu mzdových prostředků. Státní rozpočet je, jak ostatně ministr financí důsledně opakuje, zákon určující rámec výdajů státu. Kalousek již v minulosti několikrát odrážel pokusy revokovat státní rozpočet na rok 2009 z hlediska nižších daňových výběrů státu v důsledku přechodu ekonomiky do recese právě tím, že by při otevření parametrů příjmů mohlo v poslanecké sněmovně v tehdejší patové situaci dojít k populistickému zvýšení výdajů státu, což by jen dále zvýšilo deficit hospodaření státu.

Vystoupení profesora Švejnara na programové konferenci ČSSD bylo zajímavé snad jen tím, že někdejší kandidát ČSSD na prezidenta nabádal socialisty k úsporám a varoval před dalším zadlužováním státní kasy. Ohlas ze strany ČSSD na jeho vystoupení nebyl vlastně vůbec žádný. O to víc se „nová poparoubkovská ČSSD“ po staru pouštěla do očerňování vládních stran z asociálnosti a ústy Bohuslava Sobotky slibovala „zachování sociálního státu“. Je však patrné, že evropský model sociálního státu prožívá těžké chvíle. Všechny evropské vlády, a to bez rozdílu, jsou nuceny omezovat výdaje státu. Právě odeznívající ekonomická recese totiž odhalila, že některé evropské státy mají v důsledku uplynulého vývoje státního dluhu své finance v nadále neudržitelném stavu. To se týká nejen tolik diskutované situace Řecka.

Na straně příjmů státního rozpočtu lze vymýšlet všelijaká kouzla slibující vyšší příjmy. Příjmová část rozpočtu je však vždy zatížena podstatně větší nejistotou než výdajová stránka rozpočtu. Omezení výdajů státu, ať už plošnými škrty nebo změnou parametrů zákonných a podzákonných norem, je tak jedinou spolehlivou metodou jak skutečně spořit. Pokud by se snad rozpočtový vývoj roku 2011 vyvíjel díky vyššímu růstu ekonomiky lépe, než se očekává, je možné dosáhnout nižší deficit než plánovaný. Tento vývoj nesmí skutečně odpovědná vláda zneužít k uvolnění restriktivní politiky. Vždyť i podle plánu dnešní koalice bude státní rozpočet vyrovnaný až za pět let. Poté by dokonce mělo být zahájeno období skutečného umořování státního dluhu, tj. snižování absolutní výše státního dluhu. A to je jeden z důvodů, proč by se současná levicová opozice neměla dostat k moci dříve, než se nynější vládní koalici podaří tento navýsost důležitý strategický plán uvést do života.