Největším naším problémem nejsou daně, ale korupce
Česko se alespoň dle řazení Světového ekonomického fóra řadí mezi rozvinuté země a není třeba pochybovat o to, že právem. V žebříčku konkurenceschopnosti sestaveném touto organizací se Česká republika posunula směrem vzhůru z 37. na 31. místo z celkových 140 srovnávaných zemí.
Pro úplnost zde dodávám, že bohužel nebyla dostupná data ze všech států. Umístili jsme se ale před některými „starými zeměmi“ EU, jmenovitě před Španělskem, Portugalskem či Itálii. Sluší se ale také zmínit, že o jednu příčku před námi bylo Estonsko. Data nebyla dostupná v zemích, o nichž lze předpokládat, že je nebude možné zařadit mezi ty rozvinuté a naopak by se pravděpodobně octly kdesi na chvostu tabulky.
Ze zemí s nedostupnými daty lze uvést např. o africké státy jako Burkina Faso, Západní Sahara, Niger, Středoafrická republika či Kongo, případně válkou zmítané země Irák, Sýrie, Libye, Afghánistán a Jemen a Lukašenkovo Bělorusko. To znamená, že i kdyby byly započteny, Česko ani další země patřící do kategorie „rozvinutých“ by si nejspíše nepohoršily, ba naopak by se ještě více zvýraznila jejich dominance.
V čem je problém?
Zmiňované jsou ale často i problémy, které brání Česku umístit se výše. Jako jeden z nich bývá uváděna daňová zátěž podnikatelů, kde najdeme Česko se sazbou 48,5 % až dole na 105. pozici i za saharskou republiku Mali. Mnohé velké nadnárodní společnosti věnují svoji pozornost právě i těmto statistikám, které zohledňují při výběru místa, kde investují svůj kapitál. Podnikatelé díky těmto datům vědí, kde je pro ně nejvýhodnější působit.
Pro vysvětlení a lepší pochopení bych se rád ještě zmínil o tom, jak je celková daňová sazba přesně definována. Skupina Světové banky uvádí, že se jedná o sumu pěti různých daňových sazeb a příspěvků splatných po zohlednění odpočtů a osvobození. Zahrnuty jsou zde následující složky:
1) Daně z příjmů
2) Příspěvky na sociální zabezpečení
3) Zdanění práce dopadající na zaměstnavatele
4) Majetkové daně
5) Daně z obratu a ostatní malé daně
Otázka na závěr této části článku ale zní. Opravdu je daňová zátěž tím největším problémem, který je nutné řešit?
Zdanění nemusí být největším problémem
Není totiž možné ponechat beze zmínky, že nejnižší zdanění podnikání dopřává firmám vláda v Makedonii. V první pětce se za ní umístily v dalším pořadí Katar, Kuvajt, Bahrajn a Lesotho. Jedná se buďto o malé ropné monarchie, které si nízké daně mohou dovolit, anebo naopak o země vyloženě chudé snažící se za každou cenu přilákat další investice. Nicméně je třeba dodat, že svojí velmi nezodpovědnou politikou nesmyslně nízkých daní zvyšuje Makedonie své vlastní zadlužení, a vydává se tak řeckou cestou.
Z toho nám vyplývá, že nižší daně ještě nutně neznamenají lepší reputaci dané země u firem či podnikatelů. Ano, nepřiměřené daňové zatížení samozřejmě není nic příjemného, chcete-li podnikat. Nemusí se ale jednat o jedinou či největší obtíž, na kterou narazíte. Také průzkum mezi lidmi z byznysu v Česku naznačuje, že komplikovanost daňových předpisů se mezi největšími problémy při podnikání octla až na čtvrtém místě a příliš vysoké daně ještě o tři příčky níže.
Z výsledků studie Světového ekonomického fóra vyplynulo, že dotazovaní si pro některé možná překvapivě ze všeho nejvíce stěžovali na neefektivní vládní byrokracii a korupci. To znamená, že podnikatelé, resp. firmy budou nejraději působit v takovém prostředí, které bude transparentní a nebudou šikanovány například finančními úřady. Mimochodem, v míře zátěže státními regulacemi jsme dokonce až na neuvěřitelném 120. místě.
Abych ukončil tento rozsáhlý výčet čísel, tak bych vše rád krátce na závěr shrnul následovně. Výše zdanění není jediným a nemusí být ani rozhodujícím faktorem pro vytvoření konkurenceschopného prostředí příznivého pro investice, které Česká republika neustále chce a podporuje. Možná příklad malého Estonska by nám mohl být v ledačem vzorem.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL