Hlavně neházet klacky podnikatelům pod nohy

Po nepříjemném zvyšování daní a škrtech se vláda premiéra Petra Nečase rozhodla zařídit růst. Ministerstva dala dohromady mix opatření, která poženou prosperitu. Přispět má i stát: tím, že bude fungovat a utrácet efektivněji.

Zprávy o prorůstových opatřeních Nečasovy vlády, která hodlá začít realizovat v následujících měsících, jsou trochu smutné čtení. Ne proto, že by šlo o cosi pomýleného a scestného. Právě naopak. Smutno je člověku z toho, že většina těchto záležitostí neměla fungovat od roku 2010, kdy nastoupila do Strakovy akademie Nečasova vláda, ale už od roku 2007, kdy se dala dohromady funkční vláda Mirka Topolánka. Z velké části nejde o opatření, která by byla nějak významně politicky konfrontační, jako třeba reformy penzí či financování zdravotnictví. Ale hlavně jde o věci, jejichž dosud nedoceněný pozitivní vliv se projeví až za delší časové období. Omezení administrativy v podnikání je akutní úkol, který měl být řešen před více než deseti lety. Čas od času se nějaký ministr průmyslu k programu přihlásí, dokonce se něco pozitivního udělá, ale na jiných resortech vzniknou další zvěrstva likvidující podnikatele.

Nejistá sezona manažerů a vlastníků

Zpružnění pracovního trhu není nikdy dost, byť máme daleko do katastrofálního stavu, jaký nyní vládne třeba ve Španělsku. Tam odborářský zákoník práce fakticky zlikvidoval mladým lidem šanci získat první zaměstnání a polovina lidí do pětadvaceti let se nyní může bavit nanejvýš masovými demonstracemi v centrech velkých měst.

Jistě má smysl i ustoupení od drakonického pronásledování švarcsystému, protože je lepší, pokud ten člověk odvede státu sice málo, ale přece jen něco, než když neodvede nic, dojde si pro dávky a maká načerno. To vůbec, ale vůbec není o zlých vykořisťovatelských kapitalistech, ale o extrémní míře nejistoty, jíž dnes vlastníci i manažeři firem čelí. Nikdo totiž netuší, zda se vývoj ekonomiky v příštím roce otočí směrem vzhůru, přijdou zakázky a tím i práce pro zaměstnance, nebo sem naopak dorazí z Evropy katastrofa, propad poptávky. Firmy v takovém případě budou lehat popelem pod tlakem toho, že mají více zaměstnanců, než potřebují, a na odstupné prostě nevydělají, ani kdyby se majitelé na hlavu postavili. A člověk dělající takzvaně na IČO, ale dělající, si je navíc schopen kromě gothaje ke svačině koupit třeba i nové boty, což je mimochodem pro ekonomiku také docela pozitivní.

Vraťme matky do práce

Zcela svébytnou kapitolou jsou částečné úvazky, které mají pomoci zejména ženám na mateřské vrátit se zpět k ekonomické aktivitě. Snad všichni víme, že demografický vývoj je tristní a že v naší zemi nebude nadbytek pracovní síly, ale její nedostatek. Zaměstnanost žen přitom dvacet let klesá a může za to nejdelší mateřská dovolená na světě. Ale nejen ona. Také skutečnost, že pro návrat matek do práce nejsou na trhu práce rozumně nastavené podmínky.

Částečné úvazky jsou pro zaměstnavatele extrémně nevýhodné, a tak je prostě neprovozují. Premiér Petr Nečas o tom jako bývalý ministr práce a sociálních věcí a několikanásobný otec ví moc dobře. Již před mnoha lety sliboval, že s tím něco udělá. Učiní tak alespoň nyní? Nejde totiž jen o společensky užitečnou záležitost a zvýšení příjmů žen. O to, aby si mohly udržovat kvalifikaci a jejich stejná mzda za stejnou práci měla ekonomickou logiku, což dnes v mnoha, byť jistě zdaleka ne ve všech případech prostě pro zaměstnavatele nemá. Jde i o to, že kratší mateřská může znamenat citelně nižší výdaje ze státního rozpočtu. A mluvíme zde o miliardách korun, o něž již tento stát přišel, protože odstavil ženy na tři roky k plotně a k přebalovacímu pultu. Mimochodem je to značně nemístný sexismus, s nímž zde nikdo nebojuje.

Myslí to upřímně?

Ještě fousatější historií je záměr vyjasnit kompetence ministerstev průmyslu a zahraničních věcí tak, aby zahraniční zastupitelství více sloužila potřebám českých podnikatelů, zejména těch malých a středních, kteří nemají prostředky na to, aby sami získali dostatek informací a kontaktů v zemích, kam by měli šanci vyvážet. Tento dvacet let starý problém je zřejmě řešitelný pouze tím, že se dveře Černínského paláce zatlučou, odpojí se telefony a datové linky a někde na Chodově se pronajme panelák, v němž budou pracovat fungl noví diplomaté vybraní z lidí, kteří jsou schopni pochopit, co je prvním a základním smyslem diplomatických misí všech normálních zemí na světě, tedy podpora domácích podnikatelských subjektů.

Podobně kriticky by se dalo jít bod po každém ze sedmdesáti bodů nového vládního programu oživení ekonomiky. Zkusme uvěřit, že tentokrát to pánové a dámy myslí opravdu upřímně, čímž nenarážíme na jistého rovněž upřímně smýšlejícího strojvedoucího. Ale jisté pochybnosti zde jsou a po zkušenostech být musí.

MfD, 13.12.2012

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO