Míříme snad od úvodních výstřelů obchodní války s Trumpovou Amerikou k idylickému byznysu bez cel a dalších překážek?

Donald Trump a Jean-Claude Juncker se dohodli, že Amerika a Evropská unie budou jednat o nulových clech a nulových subvencích na průmyslové zboží (s výjimkou aut). Co víc, ve společném prohlášení ujistili, že chtějí odbourávat obchodní bariéry i v dalších odvětvích.

Šéf Evropské komise slíbil, že Evropa nakoupí americkou sóju i americký zemní plyn. Odpískal také druhou sadu odvetných cel za americké tarify na ocel a hliník, která měla zahrnout například kopírky. Americký prezident za to ujistil, že přestane hrozit novými cly (zejména na německá auta).

Junckerovy polibky kamsi pod Trumpovo ucho udělaly své a POTUS jako kdyby najednou roztál. „Juncker ví, jak si ochočit Trumpa,“ poznamenal rakouský deník Der Standard.

Zatímco až donedávna Trump označoval Evropskou unií jako „foe“ (cosi mezi protivníkem a nepřítelem), po dostaveníčku s Junckerem tweetoval, že Evropská unie a Spojené státy „se vzájemně milují“ („love each other“).

Vypadá to tedy téměř idylicky. Jenže iluze stranou. Sázka na obrat je příliš riskantní. Předpokládejme zatím jen dočasné a křehké příměří v jedné ze začínajících obchodních válek Donalda Trumpa.

Z reálného socialismu

Trump se po jednání s Junckerem snažil předvést Američanům jako „dealmaker“, tedy ten, kdo ovládá umění vyjednávat (viz jeho autobiografii The Art of the Deal). Ve skutečnosti s Junckerem vyjednal houbelec.

„Zástupci Evropské unie mi řekli, že začnou okamžitě kupovat sóju od našich skvělých farmářů. A taky budou kupovat velké množství LNG [zkapalněného zemního plynu],“ tweetoval americký prezident poté, co se v Bílém domě setkal s unijním šéfkomisařem.

Taky vám to připadá jako prohlášení z éry reálného socialismu a centrálně řízené ekonomiky?

Copak Juncker může nakupovat sóju a plyn? Takový obchod záleží především na soukromých firmách, na jejich zájmu, nikoli na zájmu Jeana-Clauda nebo Donalda.

Slibem nezarmoutíš

Televize CNBC cituje Paula Donovana, hlavního ekonoma UBS Global Wealth Management, který označil za vítěze schůzky Junckera: „Cla na evropská auta byla odvrácena výměnou za nic.“

Evropané sotva budou dovážet ve velkém zkapalněný plyn z Ameriky. Zemní plyn dopravovaný plynovody z Ruska nebo Norska je výrazně levnější. Kromě toho byl měl být příští rok dokončen plynovod NordStream 2, který bude po dně Baltu přivádět další plyn z Ruska do Německa.

Ani američtí obchodníci s Evropou příliš nepočítají. Deník The New York Times píše, že LNG budou dál vozit přednostně do Asie (mimo Čínu) a Latinské Ameriky, kde jsou ceny vyšší.

Americká sója, na rozdíl od amerického plynu, se ale stává pro evropské obchodníky cenově zajímavou. Od ledna zlevnila o 13 procent, její cena spadla na desetileté minimum.

Je to důsledek Trumpovy obchodní války s Čínou. Americká sója spadá mezi produkty, na které Číňané uvalili odvetná cla ve výši 25 procent. Její místo na čínském trhu tak bude nahrazovat sója z Brazílie. „Zbytek světa se proto obrátí k americké sóje,“ předpovídá Pedro Dejnek, partner ze MD Commoditie v rozhovoru s agenturou Bloomberg.

Tento vývoj ale není podmíněn Junckerovými sliby. Lišák z Lucemburku to ví, jen využil situaci na trhu. Proč ne? Slibem přece nezarmoutíš.

S prstem na spoušti

Také Trump ale žádné bolestivé ústupky neudělal. Cla na ocel a hliník ponechal, byť v prohlášení schůzky se píše, že se o nich bude jednat, stejně jako o odvetných clech Evropské unie na harleye, bourbon, džíny, arašídy a další zboží.

Kromě toho newyorské Timesy píšou, že ministerstvo obchodu na Trumpův pokyn a bez ohledu na jeho romanci s Junckerem pokračuje v šetření, jestli auta dovážená z Evropy neohrožují americkou národní bezpečnost. Jeho kladný výsledek (je absurdní, přesto se dá předpokládat) by prezidentovi umožnil vyhnout se tomu, aby cla schvaloval Kongres. (Obchodní zákon dává americké vládě v zájmu bezpečnosti právo stanovit dovozní tarify v libovolné výši.)

Takže žádný zvrat. Jen příměří s prstem na spoušti, které potrvá do té doby, dokud bude vyhovovat Trumpovým zájmům v domácí politice. Padnout může s jeho každým dalším tweetem.