Nedávno jsem si přečetl, že firma John Deere vyrábějící zemědělskou techniku přišla s novým traktorem. Ten si na základě tvaru a rozměru pozemku sám najde optimální trasu, jak jej posekat nebo zorat. Jedna česká firma zjistila, že její drahé svářecí automaty jsou využity jen po dvacet procent pracovní doby. Přestavěla výrobní linku a výrobní procesy a využití je najednou trojnásobné.

Přivedlo mne to na myšlenku, že nutným elementem jakékoli „zelené“ strategie nemůže být jen snižování spotřeby nebo recyklace, ale možná a především přestat s plýtváním. Co je platné, že výrobci elektroniky omezují spotřebu v okamžiku, kdy naše spotřebiče nevyužíváme, když jsou jinak efektivně využity na deset procent? Výsledkem naplněných nákupních vozíků v supermarketech jsou často přecpané popelnice. Je úžasné využívat alternativní zdroje energie pro vytápění domu, ale co takhle nenechávat otevřená okna, zbytečně svítící žárovky nebo přetopené místnosti, ve kterých nikdo není? Aut, v nichž sedí jeden člověk, jsou bez ohledu na cenu pohonných hmot plné silnice.

Výrobci mají tak trochu schizofrenní strategii. Na jedné straně operují Moorovými a jinými zákony dokazujícími úžasné zvětšování výkonů a možností výpočetní a komunikační techniky. Opírají se o módu a vlastnosti výrobků, které moc nepotřebujeme, a tlačí nás do toho, abychom své mobily, počítače a software každý druhý rok nahradili. Na straně druhé vytvářejí možnosti, jak sdílet výpočetní a komunikační techniku, aniž bychom ji museli nutně mít doma. Příkladem je cloud computing, stahování aplikací ze sítě, outsourcing komunikační a výpočetní techniky. Nemůžeme je tedy jen jednoduše obviňovat z toho, že vytvářejí marketingový tlak na to, abychom si kupovali věci, jež vůbec nebo málo využíváme. Změnit myšlení tak, že je lepší něco využívat než vlastnit, není jednoduché. Podívejte se třeba, jak selhávají pokusy o sdílení aut. Pocit, že když mám nějaká data u sebe na svém počítači, je to bezpečnější, je naprosto falešná iluze. Přesto brzy počet počítačů doma překročí počet obyvatel. Většina lidí si stále kupuje nebo vypaluje cédéčka a dévédéčka přesto, že si může hudbu nebo film stáhnout ze sítě.

Zdá se, že problémy s recyklací a tříděním odpadu, stejně jako pokusy o omezování spotřeby jsou spíše následkem než příčinou. Nebo počkáme, až stejnou strategii plýtvání zvolí miliony Číňanů a Indů a konečně přijde nevyhnutelný kolaps?

Euro, 39/2008