Hned na úvod musím podotknout, že žádným velkým příznivcem zvolení Miloše Zemana prezidentem naší země nejsem. Mimo jiné i díky jeho přístupu k oblasti zemědělství, v němž má být prezidentovým strategickým poradcem někdejší šéf JZD Slušovice František Čuba. Již dříve jsem napsal, že František Čuba má (a vždycky měl) v oblasti snižování nákladů v českém zemědělství a tedy zvyšování jeho konkurenceschopnosti z pohledu ekonomiky velmi často pravdu, problém je ovšem v metodě dosažení žádoucího výsledku prostřednictvím koncentrace výroby za každou cenu a zejména, což je výsledkem této metody, ve fatálních dopadech tohoto přístupu na stav krajiny a životního prostředí.

Ale zpět k novému prezidentovi, který je mimo jiné znám jako ortodoxní kuřák, a který celkem otevřeně přiznává, že se této své neřesti nehodlá vzdát ani při svém úřadování na Hradě. Spolu s ekonomickou vzdělaností prezidenta může být přitom tato vlastnost kupodivu dočasně překvapivým, téměř státotvorným ekonomickým bonusem, a to právě v současné době. V EU totiž aktuálně probíhá poměrně intenzivní diskuse o podobě připravované regulace tabákových výrobků, přičemž tato diskuse je vedena prakticky a pouze jen v rovině zdravotních rizik. Což je ovšem pohled velmi zúžený, neboť v případě prosazení nejtvrdší varianty regulace předpokládající zákaz výroby jiných než klasických nearomatizovaných cigaret, jde hlavně z pohledu ČR o problém právě a veskrze ekonomický.

Právě u nás se totiž cigarety, které možná EU zakáže, vyrábějí, a také se z naší země exportují. Celkový objem tohoto exportu přitom několikanásobně překračuje hodnotu veškerého z ČR vyváženého piva, takže nejde o marginální věc. Velmi zhruba lze říci, že případnou tvrdou regulací tabákových výrobků přijde naše země každoročně, v součtu všech ekonomických doprovodných dopadů, o desítky nebo alespoň o desítku miliard korun. Člověk by tak čekal, že z pohledu obhajoby zájmů naší země budou proto aktivní na evropské půdě lidé, kteří mají takovou obhajobu v popisu práce. Ti ovšem, zejména z populistických důvodů, aktivitou příliš nehýří. Možná i proto, že nevnímají zmíněná ekonomická rizika propadu příjmů státního rozpočtu. Miloš Zeman, který se netají ambicí být aktivním představitelem státu, by jim ale mohl ekonomický rozměr problému příležitostně vysvětlit. Jako kuřák i ekonom má k tomu nepochybně ty nejlepší předpoklady.

Proti regulaci výroby či prodeje tabákových výrobků asi v dnešní době nelze snést mnoho argumentů. Jde ale především o to, jak bude taková regulace vypadat, a je zřejmé, že zákazy konstruované na bázi, podle které jsou si všechny cigarety rovné, ale některé jsou si rovnější, nejsou spravedlivé. Zvláště, doplatí-li na takovou podobu mezi sobě si rovnými státy EU opět pouze některé, které si budou v takovém případě nerovnější. Jako třeba ta naše.

Je všeobecně známo, že člověk se ze všeho nejméně rád vzdává svých neřestí. Nelze to proto předpokládat ani u nového prezidenta. Lze ale naopak spekulovat o tom, že se do diskuse ohledně regulace, jak pravil v pohádce Dlouhý, Široky a Krátkozraký princ Drsoň, "v pravý čas vloží". Nebylo by to vůbec od věci. Sociální stát, jehož je Miloš Zeman minimálně verbálním zastáncem, bude pro svou sociální politiku potřebovat stále více peněz – i těch vygenerovaných tabákovým průmyslem, jehož produkty ostatně pan prezident také užívá…