Pravděpodobně souvisí všechno se vším, přinejmenším leccos s lecčím, a ne zcela čekané souvislost lze odkrýt i v současné lihové aféře.

Předně na počátku všeho je byznys. Ten je ostatně – kromě Bible – na počátku téměř všeho ostatního, ale tady je to kšeft mimořádně lákavý, protože přináší zisky jinde nevídané. Poměr mezi nízkými náklady a prodejní cenou jsou tím, co přitahuje do výroby a obchodování s tvrdým alkoholem duše nečisté. Relativně vysokou cenu způsobuje daň z přidané hodnoty a spotřební daň uvalené na tyto produkty státem. Pokud si výrobce ještě sníží náklady pančováním a vyhne se placení spotřební daně nelegálním získáním kolků, musí dosahovat ziskovosti takříkajíc pohádkové.

Spotřební daň uvalil stát s deklarovaným cílem snížit dostupnost laciného alkoholu, a tedy snížit spotřebu této škodliviny - ale také s cílem vybrat do státní pokladny. Ten první cíl je prakticky nesplnitelný – jestliže se zvýší ceny laciného alkoholu o deset procentních bodů, jeho spotřeba se nesníží o stejných deset, ale ani o pět bodů. Nejspíš se nesníží vůbec anebo jenom opticky – protože se jen přelije na šedý a černý trh, který je schopen nabídnout nižší ceny. A cena je právě tím a jedině tím, co tuto klientelu zajímá. Neboli výchovný efekt ovlivňující konzumní zvyklosti žádný. Navíc je to, jako často v podobných případech, jen zastírací manévr.

Cíl druhý, tedy výnos pro státní rozpočet je v poměru k jeho celku v drobných – veškeré spotřební daně představují méně než deset procent rozpočtových příjmů, daleko nejvýznamnější je tu příjem ze spotřební daně z minerálních olejů, na druhém místě z tabákových výrobků a teprve na třetím je spotřební daň z potravinářského lihu. Celoroční výnos z této daně dokáže státní rozpočet utratit v řádu desítek hodin. Neboli pro rozpočet jako celek nemá prakticky žádný význam. Není tedy splněn cíl první, jaksi umravňující, výchovný, ale nedosáhne se ani posílení rozpočtových příjmů. Ostatně podobně dopadla americká prohibice – jejím výsledkem byl jen vznik organizovaného zločinu, masové korupce a praxe praní špinavých peněz. Obdobné "úspěchy" vykazuje ovšem i letitý boj s drogami, který vedl ke vzniku pohádkových bohatství na jedné straně a bídy a zločinu na straně druhé. Kriminalizace užívání marihuany například přináší radostné živobytí jen jejím pěstitelům.

Stát tedy selhává jako vychovatel, zatímco jako výběrčí daní jen podporuje vznik černého trhu. Ostatně jakákoli jiná státem vybíraná daň způsobuje změnu ekonomického chování těch, kteří jsou jí postiženi. Nemusí to vždy vést k černému trhu, ale ti daněmi postižení prostě spotřebovávají, spoří a investují jinak, než by činili, kdyby takto – anebo alespoň tak vysoko – zdaněni nebyli. Deformování a regulování trhu je základní příčinou, která vede ke vzniku šedé a černé ekonomiky a korupci. Už za prvorepublikové lihovarnické aféry – při níž navíc nebyla ulovena nějaká čudla, ale rovnou předseda Senátu – šlo o zkorumpování těch, kteří měli rozhodovat o regulování lihovarnického trhu.

Rozsah a způsob zdanění ovšem nevymyslel imaginární stát, ale politici – ti většinou prosazují často jen plíživé, zato stále zvyšování daní, aby naplnili příjmovou stranu rozpočtu. U nás nyní pod záminkou snižování deficitu rozpočtu – který je ovšem zase jen a jen jejich dílem. K autorství se ovšem nikdo nemá, stejně jako je málo chuti k jinému způsobu vyrovnání rozpočtu, totiž ke snížení výdajů. Politici dobře vědí, že snižování výdajů na popularitě nepřidává a volby nevyhrává. Volby nevyhrávají úspory, vyhrávají je výdaje. Tudíž se hledá na straně příjmů, a tedy daní, včetně těch spotřebních.

Státní příjmy a zdanění, státní výdaje a veřejné zakázky a fondy umožňují mnohým rozhodovat o veřejných penězích, veřejných zdrojích a to je také znakem jejich moci. Nakonec je možné mluvit o "podnikání" s veřejnými a penězi a za veřejné peníze. Podnikání s veřejnými penězi je pro zúčastněné mimořádně výhodné, protože se odehrává mimo trh, bez tlaku konkurence, nebo se konkurence jen předstírá, a tedy bez ohrožení bankrotem a přináší vyšší prospěch, než by přinesla stejná činnost v tržním prostředí - a politikům a stranám přináší moc. Získat přístup k rozhodování o veřejných penězích znamená uspět ve volbách a úspěch ve volbách je naopak spojen s možností mít přístup k veřejným penězům. Proto strany – dokonce často i pravicové; středové a levé samozřejmě – daleko raději sahají ke zvyšování daní než ke snižování výdajů. Příliv veřejných peněz a podnikání s nimi je to, proč většina politiků také v politice vůbec je a proč slouží nejrůznějším kmotrům. Kdo má politickou moc, tomu mnohem častěji zvoní mobilní telefon.

A jedním z jejich pramenů či pramínků je také spotřební daň na alkohol. Stát a jeho politici – tedy jako vždy a všude – nyní horlivě řeší problém, který sami vytvořili.

Ve skutečnosti by nejtvrdší ránu černé výrobě a obchodu s tvrdým alkoholem zasadilo zrušení spotřební daně a snížení daně z přidané hodnoty. Z nelegální výroby alkoholu by rázem byl zcela nezajímavý byznys. Jenže toho se nikdy nedočkáme – protože o čem by jinak politici a jejich kmotři rozhodovali. A proč by vůbec do politiky vstupovali, když by dávali vyschnout pramenům přítoku veřejných peněz, kde je každý pramínek dobrý.

Metanolový problém tak souvisí s regulováním a deformováním trhu a to zase s chtivostí politických stran, či spíše stranických klanů a jejich kmotrů, rozhodovat o veřejných penězích.

Všechno tedy - alespoň ve světě byznysu a politiky – opravdu souvisí se vším