Stagnující globální ekonomika drahotu nepřipustí

Na první pohled by se mohlo zdát, že zvýšení DPH v příštím roce, které se mimo jiné týká také potravin, v kombinaci s nárůstem cen energií musí logicky vyústit do zdražení potravin. A dokonce o oněch deset procent, jak zní některé již vyřčené prognózy. Jenže tak jednoduché to není a nebude, protože ve hře jsou daleko těžší kalibry, než jsou cenové impulzy z tuzemského trhu. Ten úplně nejtěžší je další vývoj eurozóny a předpokládaný hospodářský útlum v příštím roce prakticky v celém vyspělém světě. Takový scénář v zásadě znamená globální utlumení poptávky a obchodní výměny a v takové situaci ceny čehokoli, tedy i potravin, klesají.

Již v současné době se negativní ekonomické scénáře prognózované nadnárodními ekonomickými autoritami i ratingovými agenturami projevují v postupném poklesu cen prakticky kompletního spektra zemědělských surovin. Zcela ilustrativní v této souvislosti je, že na světových komoditních burzách dochází ve vývoji cen k velkým turbulencím, kdy v rámci postupného poklesu vznikají dočasné nárůsty cen komodit, velmi často v bezprostřední reakci na výsledky politických rozhovorů na téma řešení krize eurozóny. I to je důkazem, jak zásadní vliv tento problém má. Dojde-li reálně k útlumu vyspělých ekonomik, lze očekávat také pokles cen ropy – také významného faktoru, který v důsledku ovlivňuje ceny potravin.

A samozřejmě budou-li mít spotřebitelé hlouběji do kapsy, měli by a jistě budou bedlivěji rozvažovat, za co peníze utratí, což je dalším limitem pro možný růst cen potravin. Na druhou stranu je celkem zřejmé, vrátíme-li se na tuzemský trh, že se zvýšení DPH do cen potravin promítne. Tento vliv však bude kompenzován jinými, protichůdnými faktory, takže paradoxně může v některých případech nastat i situace, kdy přes zvýšení DPH některé výrobky zlevní. Stane se tak ale v rámci přerozdělení cenotvorných vlivů v cenotvorném koši, nikoli díky dobrému odhadu politiků či finančníků, kteří často tvrdí, že minimálně část zvýšení DPH vstřebá řetězec výroby a prodeje potravin. Ministerstvo financí a koneckonců i spotřebitelé mají prostě štěstí, že se v období zvýšení DPH vytvořily na globálním a zejména evropském trhu vlivy, které z makroekonomických důvodů přílišný – jestli vůbec nějaký – růst cen nedovolí.

Pojem štěstí je ovšem, jak už to tak bývá, i v tomto směru relativní. Předpokládaný pokles spotřebitelské poptávky (také po potravinách) bude mimo jiné znamenat ještě větší konkurenci levnějšího zboží pro tuzemské zemědělce a potravináře. Cenové dostihy pak budou zřejmě ještě více než v současné době generovat četnější nabídku levnějších výrobků, což velmi často znamená, byť to není stoprocentním pravidlem, nižší kvalitu. Skutečně racionálním a strategickým rozhodnutím spotřebitele by v takovém případě mělo být zachování požadavků na kvalitu na úkor kvantity. Tedy kupovat méně potravin, ale nerezignovat na jejich nutriční přednosti.

Samozřejmě je ve hře také scénář používaný často v minulosti při problémech se stagnující ekonomikou – totiž další tištění peněz a jejich nalévání na finanční trhy. Takový postup cenu de facto znehodnocuje, přičemž výsledkem je růst cen zejména spotřebitelského zboží – a tedy i potravin. Vše ale nasvědčuje tomu, že zejména některým (Řecko a spol.) peníze spíše chybí a místo tištění dalších se ty utracené odepíší.

I když je v současném globalizovaném světě, kdy každý ovlivňuje každého, stále složitější předpovídat cenový vývoj čehokoli, přece jen se zdá, že většina současných faktorů ukazuje spíše na stagnaci nebo jen velmi mírný růst cen potravin.

LN, 7.12.2011

Autor je agrární analytik