Už bychom si to mohli zapamatovat. Německo má šestnáct spolkových zemí a vedle toho existuje ještě sedmnáctá jménem Česká republika.

Nad tímto vyprázdněným bonmotem dnes každý jen pokrčí rameny, ovšem nikdy nepopisoval ekonomické poměry tak přesně. Jako kdyby někdo překroutil realitu, aby odpovídala této dávno ohrané písničce.

Spolkový statistický úřad informoval, že v dubnu dolehla krize vyvolaná příchodem koronaviru na Německo plnou silou. Průmysl se meziročně propadl o 25 % a s tím úzce související výkon exportu o 30 %. Pokud bychom německý propad prohloubili ještě o třetinu, pak se v obou případech dostaneme k výsledkům, které zdejší ekonomice v dubnu vypočítal Český statistický úřad.

Co se přihodí v Německu, tím ještě ve větší míře trpí sedmnáctá spolková země. Když v centru země fouká, na periferii už to je vichřice. Ani tento výrok ovšem není originální a slýchali jsme ho také při jiných příležitostech.

Závěr o podřízenosti české ekonomiky Německu lze zpochybnit. Nákaza koronavirem oblétla celý svět a jejími důsledky trpí globální ekonomika. Když na dvě země střední Evropy dopadne krize ve stejné době, pak to souvisí s tím, že se v nich synchronně objevil koronavirus a že proti němu ve stejné době zavedly příslušná opatření.

V obou případech se zavřely hranice a exportně zaměřené státy trpí, ať už jeden na druhém závisí, anebo provozuje nezávislou politiku.

Ve skutečnosti skrývá hlubší pravdu metafora o sedmnácté spolkové zemi a z českého pohledu není trpká jenom tím, že zpochybňuje národní nezávislost. Ekonomický rozvoj Česka i dalších zemí východní Evropy závisí na investicích ze západu a také na tom, že se tyto investice na západ vracejí v podobě spotřebního zboží a náhradních dílů.

Alternativní model za třicet let od rozpadu socialistického bloku nevznikl. Česko nedokáže postavit další rozvoj na investicích z tuzemských zdrojů, dělba práce a ekonomické kapacity například mezi zeměmi Visegrádu neexistuje, nemluvě o navázání vlastních kontaktů se státy typu Turecka nebo Egypta. Všechno zůstalo u exportních snů o Rusku nebo Číně.

Vedle toho způsobně čekáme, co k nám přijde ze západu, a tím se myslí obvykle Německo. Někdy přijdou i katastrofy, jako byla finanční krize roku 2008, dluhová krize roku 2012 a teď to je tedy koronavirus. V jistém ohledu to může uklidnit, protože tak silná ekonomika jako Německo si nakonec poradí a pro nás je jenom výhodné, když se svezeme spolu s ní.

Čekání na obvyklého zachránce ovšem na druhé straně znamená, že se tím člověk vzdává iniciativy a nechává o svém životě rozhodovat druhé. Česko hodlá na obranu proti krizi utratit 500 miliard korun. Stálo by za to investovat do projektů posilujících ekonomickou svéprávnost.

Autor je komentátor serveru Echo24

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus