Bude ČR profesionalizovat svou produkci sladkovodních ryb?

Přestože k růstu konzumace sladkovodních ryb z domácí produkce vyzývají lékaři a vyšší odbyt sladkovodních ryb finančně podporuje i stát, spotřebitelé v ČR zatím podle toho své stravovací návyky nemění.

Z vyspělých zemí je ČR v konzumaci rybí produkce na posledním místě, samotná spotřeba sladkovodních ryb pak tvoří z celkového objemu zanedbatelných zhruba 1,5 kilogramu na osobu a rok.
Důvodem je především cena ryb produkovaných v ČR hlavně tradičním extenzivním způsobem v našich rybnících a také minimální pestrost nabídky, která se omezuje zejména na kapra, občas na pstruha, přičemž spotřeba se navíc koncentruje zejména do období Vánoc a Velikonoc.

Situace by se však mohla významně změnit. Jak v současném, tak v připravovaném Operačním programu (OP) Rybářství jsou totiž připraveny peníze na investice do "intenzivní sladkovodní akvakultury", což je pro mnohé nedešifrovatelný pojem, nicméně v praxi jde o finanční podporu intenzivních chovů ryb "v rybích továrnách", pod střechou. K tomu je třeba říci, že nejde o nějaké přírodu devastující projekty. Voda potřebná k intenzivní produkci ryb v příslušném systému neustále cirkuluje, takže z vody v krajině neubírá žádné významné množství, navíc je voda nestále čištěna, obohacována kyslíkem a – zahřívána. V tom je přitom hlavní přínos intenzivních chovů. Ryby v našich rybnících totiž rostou jen několik měsíců v roce, a rostou tedy pomalu. Tím jsou dražší a na trhu cenově nekonkurenceschopné, nejen vůči některým mořským produktům, ale i vůči sladkovodním rybám, která se k nám dovážejí ze zahraničí. Kromě ČR mají totiž intenzivní systémy chovu ryb všechny země, včetně potravinářsky tolik diskutovaného Polska. U nás se podobné projekty teprve rodí, za určitý pilotní systém lze ale již vzít Pstruhařství Mlýny v Žáru na Šumavě. To používá nejmodernější dánskou technologii, důležitá je ale právě ekonomika. Výpočty přitom ukazují, že v uvedeném intenzivním systému lze vyprodukovat třeba pstruha v tržní ceně 62 korun za kilogram, pakliže budou zaplaceny příslušné investiční úvěry. V tom je mimochodem základní problém budoucího OP – totiž nezatížit podmínkami na podporu investic do takových systémů příslušné podnikatele natolik, že je ony podmínky pošlou dlouhodobě do červených čísel.

Strategicky klíčová úvaha říká, že objem mořské produkce bude dlouhodobě díky kvótám na maximální výlov ryb a kvótám na počet rybářských lodí klesat, a naopak její cena stoupat. Část propadu mořské produkce lze nicméně nahradit sladkovodní produkcí, což je zásadní výzva právě pro ČR. Je také třeba vědět, že v rámci EU neustále rostou environmentální požadavky na kvalitu vody v otevřených systémech, lidově v rybnících, a v některých oblastech na severu Evropy je již chov ryb ve volné přírodě zcela zakázán. Což znamená, že se bez vybudování intenzivních systémů tak či tak nevyhneme, a již v tuto dobu nám téměř ujel vlak.

Investice do intenzivních systémů ale nejsou jen o produkci levnějších sladkovodních ryb, ale také i rozšíření spektra nabídky ryb obecně. Ne každý přitom ví, že nutričními rádci vzývané nenasycené omega kyseliny obsahuje v ČR nejvíce konzumovaný kapr několikasetnásobně méně, než třeba pstruh nebo siven, prostě než jiné u nás také produkované sladkovodní ryby. Podpora intenzivních systémů umožňující rychlejší obrátkovost jinak roky rostoucích sladkovodních ryb je tak také podporou veřejného zdraví. Navíc, pokud bychom dotáhli intenzivní chov ryb do důsledků, pak lze s trochou nadsázky říci, že v nich lze chovat intenzivním způsobem jakékoli ryby mořské – třeba i žraloky. Jde jen o to, jaké bude složení vody a čím se budou příslušné ryby krmit. Opět je třeba říci, že ani v tomto případě nehrozí poškození okolní přírody – pokud by se totiž do ní nějaká část vody z "továrny na ryby" vracela, byla by pochopitelně vyčištěná do kvality, kterou místní příroda potřebuje. Příslušné technologie jsou samozřejmě k dispozici.

OP Rybářství tak může konečně po letech přispět k zásadní profesionalizaci našeho rybářství. Otázka je, zdali to "zkousnou" tradiční rybářská sdružení. Ačkoli se totiž na potřebě intenzifikace a profesionalizace shodují všichni, kdo o problému něco vědí, včetně vědců a výzkumníků z vodňanské Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity, byli to dosud právě naši rybáři, kteří vzniku intenzivních chovů bránili. Díky tomu jsme v Evropě v tomto smyslu poslední, a poslední jsme také v konzumaci sladkovodních ryb.