Opravdu mne pobavila poznámka komentátora MF Dnes Pavla Párala označující soukromou emisi peněz za pomatený sen teoretizujících ultraliberálů. Naprosto totiž dotyčný zapomněl plivnout na pomatené teoretizující historiky, v jejichž knihách se člověk může dočíst, že soukromá emise peněz byla po drtivou většinu historie, vlastně až donedávna, drtivě převládající.

Než ale abychom zkoumali zaprášenou historii, podívejme se na současnost. Povšimněte si těch článků, které zmiňují vysoké ceny komodit, jako jsou ropa a zlato. Jejich autoři se vážně zabývají komoditami jako investičními příležitostmi. "Objevně" konstatují, že cena zlata je málo závislá na na fázích ekonomického cyklu a na vývoji akciových trhů. Jinými slovy dotyční analytici objevují, co lidé věděli vždycky, a sice že zlato je báječným způsobem, jak uchovávat hodnotu. Překvapí snad někoho, že naši předci po tisíce let používali ponejvíc právě žlutý kov jako peníze?

Emisi zlata se běžně říká těžba a každý majitel dolu tedy byl soukromým emitentem peněz. Protože v zemské kůře je zlata relativně málo, je těžba velmi náročná a pracná. V žádném krátkém období není možné celkový objem vytěženého zlata zdvojnásobit, jak se to může stát například s papírovými penězi. Nedivme se proto, že když náš praděd jednoho dne za svou práci dostal žlutavou minci, že například za deset let měla tatáž mince více méně podobnou cenu. Ani všechny doly světa totiž nedokázaly ze země dostat takové množství zlata, aby to významně ovlivnilo jeho hodnotu. Zato hospodářský pokrok umožnil každým rokem vyrábět více a více, takže si praděda za tutéž minci mohl o deset let později koupit namísto jednoho obleku třeba oblek a novou košili k tomu.

My ale dnes a denně vidíme pravý opak, krok za krokem naše peníze svou hodnotu ztrácejí. Není nijak nepochopitelné, že když nejdůležitější měna světa dolar ztrácí svou hodnotu tak rychle, že analytici zasedají ke klávesnici a píší o komoditách. Ani není nijak zvláštní, že investoři se k věcným hodnotám tak masivně obracejí. Když nevíte, kolik zítra bude stát ten papír nazvaný zákonné platidlo, anebo nevíte, kolik budou stát jiné papíry zvané akcie, utečete pochopitelně k něčemu, co pravděpodobně cenu neztratí. Mohou to být drahé kovy, obecně užitečné suroviny jako ropa, anebo třeba diamanty, známky a tak dále. Všecky tyto komodity jsou emitovány soukromě, anebo alespoň nelze mluvit o monopolu v případě žádné z nich.

Mezi těmito dobře obchodovatelnými komoditami a penězi je jen málo rozdílů. Některé jsou praktického druhu, ovšem jejich překonání je snadné. Můžete uložit komoditu do nějakého důvěryhodného skladiště a směňovat poukázky na tam uloženou komoditu, nikoliv komoditu samotnou (tak vznikly banky a odtud slovo bankovka - původně poukázka na uložené zlato). Všechny opravdu zásadní bariéry jsou však pouze umělé, vystavěné zákonem. Kdokoliv například odmítne přijímat koruny a namísto toho bude žádat platbu v sudech piva, metrech látky anebo (mnohem šikovnější) zlatě, vystaví se nebezpečí trestního stíhání, protože jeho jednání je ohrožováním oběhu tuzemských peněz. Pokud jsou ale státem vydávané peníze tak kvalitní, proč je třeba kriminalizovat akt jejich odmítnutí?

Ten pomatený sen ultraliberálů (a také pomatené bláboly historiků) rozhodně není, jak se často tvrdí, obhajobou podvodníků a nekvalitních peněz. Jde pouze o svobodu volby, svobodu odmítnout papír vydávaný státem, svobodu uzavírat libovolné smlouvy. Je-li státem produkovaná měna tak báječná, nikdo nemá důvod ji přestat používat pouze proto, že už k tomu není dále nucen. Současný úprk investorů od dolaru však ukazuje, že ne vždy tomu tak musí být. Všechny ty články o zlatě, ropě a dalších komoditách jsou de facto obhajobou alternativních peněz (které nejsou penězi pouze de iure), jde o úprk k soukromým penězům. Je to pomatené? Není snad mnohem větším šílenstvím věřit, že jakýsi obarvený papír (výrobní náklady v řádech desítek až stovek tisíc) může mít cenu milionů a miliard pouze proto, že to na něj kdosi napsal?