Kdo pilně spoří, zřejmě riskuje, že záporné sazby mu budou ohlodávat hodnotu úspor

Připadáte si letos bohatší než před rokem? Hodnota majetku evropských domácností vzrostla o 4,7 procenta během roku 2015, uvádí zpráva německé investiční společnosti Flossbach von Storch.

Česko není zahrnuto do této statistiky. Pokud ovšem hodnota majetku Čechů rostla podobně jako hodnota majetku Němců (7,8 procenta) a Rakušanů (7,3 procenta), pak by nepochybně šlo o dobrou zprávu. Je to koneckonců možné, protože struktura majetku bude nejspíše hodně podobná.

Německé domácnosti mají v průměru 62 procent majetku v nemovitostech. Dalších 13 procent hodnoty je v rodinných podnicích – v případě českých domácností by to bylo patrně méně, neboť český „mittelstand“, tedy třída majitelů menších a středních podniků, postrádá sílu. Dvanáct procent majetku mají opatrní Němci uloženo na běžných a spořicích účtech. Kolem deseti procent v akciích a dluhopisech. Jen několik málo procent připadá na sběratelské předměty a nákladnější zařízení domácnosti.

Na čem stojí prosperita

Pro celou Evropu platí, že většina majetku domácností má formu nemovitostí. Železné pravidlo: čím méně rozvinutá země, tím větší váhu občané přikládají nemovitostem. Řekové v nich mají 84 procent svého majetku.

Při pohledu na vývoj aténské burzy stejně jako cen řeckých dluhopisů si člověk řekne, že to asi je logické: cihla je přece cihla, na tu se dá spolehnout. Nicméně ani investice do nemovitostí nejsou vždy zárukou jistot a prosperity. Od roku 2007 ceny řeckých nemovitostí poklesly zhruba o polovinu. Od jara 2011, kdy si manželé Paroubkovi koupili dům na Ithace, ceny poklesly o třetinu.

Samozřejmě, Řecko je výjimečný případ, stejně jako Španělsko, Itálie nebo Portugalsko. Za normálních okolností platí, že ceny nemovitostí dlouhodobě rostou, podobně jako ceny akcií. Pouze výjimečné události v podobě finančních krizí mohou tento princip narušit.

V těchto případech je dobré vědět, jak finanční krize působí na váš osobní majetek. Finanční krize vždy a bez rozdílu devastují hodnotu bankovních akcií. Vezměme si takový velký a důstojný ústav, jakým je Deutsche Bank. Ačkoli Německo nebylo v epicentru finanční krize, cena akcií této banky šla za posledních devět let o 86 procent dolů. Drastický pád? Podívejme se na Commerzbank AG, druhou největší německou banku, jejíž akcie ztratily 98 procent.

Prosperita Německa a celé západní Evropy stojí na přebujelém bankovním sektoru a na úvěrovém růstu. Jenomže právě to je problém: západní Evropa je úvěry přesycena, prostor pro další růst neexistuje, objem úvěrů již několik let stagnuje. Eurozóna není ve skvělém stavu. Evropská centrální banka to chápe. Snaží se proto: a) napěchovat do ekonomiky ještě více peněz; b) snížit úrokové míry, jak to jen jde, aby si lidé a podniky ještě více půjčovali; c )snížit atraktivitu úspor, aby domácnosti místo spoření raději utrácely, a poháněly tak kola ekonomiky.

Za posledních dvanáct měsíců vzrostl objem likvidních peněz v eurozóně o deset procent. Za posledních patnáct let o neuvěřitelných 220 procent. Evropská centrální banka funguje jako masivní pumpa na peníze, ať už je ekonomika ve fázi růstu, nebo poklesu.

Za celou dobu své existence ECB nikdy nefungovala, jak centrální banka teoreticky fungovat má: jako instituce, která za pomoci sofistikovaných ekonomických modelů moudře balancuje inflační tlaky a úrokové sazby, přičemž dodržuje strategicky zvolený inflační cíl.

Skutečnost vypadala tak, že ECB do roku 2007 bez rozmyslu podporovala úvěrovou bublinu, pak na čas propadla úplné bezradnosti, aby se posléze uchýlila k brutálnímu pumpování peněz do ekonomiky. Nikoli centrální banka, ale parodie na centrální banku.

Mrtvé nástroje

Měnová politika ECB má ovšem zásadní dopady na rodinné finance v Německu iv Česku. Předně, spořicí účty a podobné nástroje jsou mrtvé. Kdo pilně spoří, nic si nevydělá. Spíše riskuje, že záporné sazby, které jsou zřejmě na cestě, mu budou postupně ohlodávat hodnotu úspor. Minulé úterý, 14. června, německý desetiletý dluhopis začal poskytovat záporný výnos. Toto je signál, kam asi úrokové sazby ještě budou směřovat.

Zadruhé, růst objemu peněz je dobrá zpráva pro akcie. Samozřejmě nikoli pro akcie bank, spíše pro cenné papíry průmyslových podniků. Hodnota cenných papírů dlouhodobě roste s peněžní inflací. Tento jev byl pozorován na nejrozmanitějších trzích a je zcela logický: když více peněz kupuje stejný objem investic, cena investic musí růst.

Zatřetí, čím déle a důkladněji srovnáváte EU a USA, tím lépe vypadá Amerika. Její krize byla kratší, méně závažná a hlavně mnohem lépe řešená. Nemá to ovšem nic společného s politickým uspořádáním: Amerika byla prostě méně zadlužená u bank. Diskuse o federalizaci Evropy se míjí podstatou věci.

Co myslíte, budete si za rok připadat bohatší než letos?

Autor je ředitel pro strategii, společnost Partners

LN, 20.6.2016