Senzace. Spis francouzského ekonoma Thomase Pikettyho "Kapitál v 21. století" šokoval i nadchl americkou veřejnost a způsobil furore mezi ekonomy, kteří se do sebe pustili s vervou boxerských zápasníků. Poprvé se teorie plná statistik a k tomu bichle (700 stran) vyšvihla na přední příčky tabulek prodejnosti. Meritum knihy nám ale nic neobjasní. Ještě do 60. letech určovaly slávu knih vzdělaní recenzenti; bestsellery byla díla hodnotná a někdy i majstrštyky. Dnes je to naopak. Rozhoduje nevyzpytatelný trh, nálada společnosti a někdy i špatně napsaný, ale bizarní či nápaditý text zaujme a potom se teprve stává předmětem zájmu médií. Slovo bestseller by mělo mít pro seriózního čtenáře i média špatný zvuk.

Nejinak je tomu i v tomto případě. Američané (a nejen marxistická levice) jsou nepochybně po úvěrové krizi právem rozhořčení na stamilionové odměny bankéřů, kteří spoluzavinili hypoteční krizi a místo trestu je zachránili daňoví poplatníci. A co hůř – jejich neřestné příjmy i nadále rostou. A tu přichází Piketty s argumentací nadupanou impozantní statistikou, že už 250 let roste výnos kapitálu vůči platům a škodlivá koncentrace bohatství 1 % miliardářů a zbídačení poloviny obyvatel bude pokračovat, protože jde o sám princip kapitalismu (kontradikce mezi kapitálem a platy). Už dávno prý neplatí optimistická víra liberální ekonomie, že nerovné rozdělení bohatství zvyšuje celkovou životní úroveň jako v 19. a 20. století, jak to krásně charakterizoval Winston Churchill: "Vrozená neřest kapitalismu – nerovnoměrné rozdělení bohatství; vrozená ctnost socialismu – rovnoměrné rozdělení bídy." Vzniká opět dědičné (rentierské) neproduktivní bohatství a tím i relativní pokles většinových mezd za posledních 30 až 40 let. Na rozdíl od Marxe však Piketty nepopírá růst průměrných platů v 19. století, ani nenavrhuje centrálně plánovanou ekonomiku. Chce zachránit upadající kapitalismus vyvlastněním 1 % miliardářů. Bohatí, jako za francouzské revoluce, mají vyhlásit válku superbohatým. Poukazuje na 50. a 60. léta, kdy vedle vysokých progresivních daní a nízké nerovnosti existovala i hospodářská expanze.

Je to otřesné, místo přijetí v Bílém domě měl být Pikettymu zakázán vstup do země. Příčiny nerovnosti jsou triviální a budoucnost ze statistik minulosti nevyčteme. Většina milardářů nejsou burziáni, spekulanti a ruští oligarchové. To globalizace – technologická a obchodní invence se stamiliony zákazníků - umožnila astronomické zisky, to konkurence světové chudiny a imigrace snížila americké platy kolem medianu, ale radikálně celosvětově zvýšila počet zaměstnaných. Západ se dnes o svou životní úroveň dělí, a proto stagnuje. Největší firma na světě je jihokorejský Samsung. Stačí rozšířit pohled na celosvětovou dynamiku růstu, kterou poměr kapitálu a mezd nevysvětlí. Kapitalismus vytáhl dvě miliardy lidí z bídy (respektive vůbec by se nenarodily) a vytvořil globální střední vrstvu. Miliardáři vznikají a zanikají se závratnou rychlostí. Z dvaceti pěti největších firem před pětadvaceti lety dnes existují jen čtyři. Nápad 80procentního zdanění nejbohatších by jistě nerovnost snížil; důsledky útěku kapitálu by však byly tragické. Jako u Marxe se opět setkáváme s představou absolutního zla, které je třeba vykořenit, ať to stojí, co stojí. A možná se tu projevuje i závist, že někdo může tak neřestně zbohatnout.

HN, 29.5.2014