Zvyk legendárního finančníka a bývalého guvernéra Federální rezervní banky Alana Greenspana začít pracovat brzo ráno přímo ve vaně s horkou vodou nebyl projevem rozmarné povahy. Tímto neobvyklým způsobem si ulehčoval od bolestí v zádech, jež ho pronásledovaly od doby, kdy se 15. srpna roku 1971 dozvěděl o rozhodnutí prezidenta Nixona zavést státní regulaci mezd a cen.

Celý svůj život totiž horoval proti zbytečné ekonomické regulaci a zasahování státu do tržních vztahů. Své názory nyní prezentoval v životopisném díle, které bylo okamžitě přeloženo do mnoha jazyků a které nepochybně mají na nočním stolku mnozí státníci tohoto světa.

Na základě svých nemalých zkušeností kdysi nejvlivnější světový ekonom nás paradoxně nabádá k uvědomění si omezených možností ekonomické analýzy. Život sám totiž znovu a znovu popírá a zpochybňuje posvátnou víru v různé ekonometrické modely a v prognostické schopnosti ekonomů vyzbrojených nejmodernějším informačně-analytickým aparátem. Skutečnost je vždy mnohem komplikovanější než i ten nejsložitější ekonomický model. Greenspanova zkušenost dokazuje, že na ekonomiku je lépe rukama nesahat a pokud ano, pak pouze onou neviditelnou rukou trhu, jak ji popsal Adam Smith. "Jak ukázaly průzkumy," píše Greenspan s lehkou ironií jako by vypůjčenou z filmu Woodyho Allana, "lidé pokládají ekonomické předpovědi za stejně nespolehlivé jako astrologické. Jen jedno mě v tom srovnání zaráží: čímpak se provinili astrologové?"

Druhým prezidentem po Nixonovi, s nímž tento Woody Allan světového finančnictví spolupracoval, byl Gerald Ford. Okamžité zrušení ekonomické regulace pokládá Greenspan za jednu z hlavních a zatím nedoceněných zásluh Fordovy administrativy. "Prezident Ford," píše Greenspan, "započal proces likvidace zrůdných forem státního regulování svým vystoupením v Chicagu v srpnu roku 1975. Shromáždění podnikatelů slíbil osvobodit americký byznys od pout, odnaučit Federální vládu, jak řekl, strkat nos do vašeho podnikání, do vašich životů, do vašich peněženek." Allan Greenspan neskrýval své nadšení Ronaldem Reaganem. Velký komunikátor mu to oplácel stejnou mincí. Právě on ho jmenoval šéfem Federální rezervní banky a tuto práci Greenspan vykonával skoro dvě desetiletí. Autor pamětí se zmiňuje o vtipu, který prý Reagan rád vyprávěl: "Na Rudém náměstí v Moskvě se koná vojenská přehlídka, kterou z tribuny Mauzolea pozoruje politbyro v čele s Leonidem Brežněvem. Dlouhé kolony vojenské techniky uzavírá skupinka zachmuřených a nedbale oděných individuí. Brežněv chlubivě vysvětluje: "A toto je naše nejděsivější zbraň - naši ekonomové. Nedovedete si představit, co všechno dokážou zničit."

Greenspan dodává: "Za tímto vtipem se skrývala letitá Reaganova nedůvěra k těm národohospodářům, kteří, jak se domníval, obhajovali ničivé státní zasahování do tržních mechanizmů. 40. prezident Spojených států byl, jak bychom dnes řekli, přesvědčeným monetaristou. "Můžete denně číst dítěti levity o tom, jak škodí povaze rozhazovačný a marnivý způsob života," rád říkával Reagan, "ale mnohem účinnější je mu jednoduše snížit kapesné."

Kupodivu stejně plodná byla Greenspanova spolupráce s demokratickým prezidentem Billem Clintonem. Trojka brilantních ekonomů - ministr financí Bob Rubin, jeho náměstek Larry Summers a Allan Greenspan - se těšila všeobecnému uznání: časopis Time ji nazval Výborem na záchranu světa. Lídr pomyslného Výboru na záchranu světa vždy vycházel z maximy Josefa Schumpetera o tvůrčí destrukci a po celý život zůstával věrným žákem Adama Smithe: "Odjakživa mě překvapovalo, jak nepatrně se změnily naše představy o efektivitě tržní konkurence od 18. století, kdy byly formulovány Adamem Smithem." Podle těchto postulátů funguje světová ekonomika také dnes, ať se to líbí, či nelíbí stoupencům dirigismu a státního aktivismu.

Guru finančnictví, který po ránu přemýšlí ve vaně s horkou vodou o osudech světa, za celý život poopravil jen jeden svůj názor: Nyní po 11. září má význam nejen ruka trhu, ale také kvalita vedoucích státníků. Čím méně kompetentní je moc, tím větší je důležitost osobnosti v jejím čele, domnívá se Allan Greenspan ve svých pamětech příznačně pojmenovaných Doba neklidu: Dobrodružství Nového světa.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6