Vysoké poplatky za zelenou energii skutečně srážejí český průmysl. Ale řešením není přenést je na státní kasu

Nabroušenost Ostraváků na pražskou kavárnu je pověstná a má bezpochyby i své důvody. I když vzdechy nad tím, jak ti Pražáci řídí tuhle zemi do pekel, zase na druhé straně ti Pražáci právem přijímají s úšklebkem a snadno připomenou, že ze čtyř posledních premiérů byli dva Valaši jako poleno a ten čerstvě jmenovaný je skoro Brňák, byť bydlí ve Stodůlkách.

Ale přiznejme, že majitel Vítkovic Jan Světlík je Ostravák každým coulem a pro Ostravu také leccos udělal. Jeho strojírenská firma je spolu s plzeňskou Škodou dnes asi jediná tradiční fabrika, která přežila jak éru reálného socialismu, tak budování nového kapitalismu v zemi.

Že o svou fabriku musí už dlouhou řadu let bojovat s poměrně zvláštními soupeři, je pak dosti nedobrým vysvědčením české justice. O tom, že za posledním útokem zpoza kyperského daňového ráje stojí Světlíkův tradiční soupeř Karel Komárek a jeho pražští advokáti, pak lze jen těžko pochybovat. Takže Světlíkovo rozhořčení v rozhovoru, který v tomto čísle týdeníku Euro přinášíme, lze celkem chápat.

A protože tahle země fabriky, jako jsou Vítkovice, potřebuje o dost více než sklady Amazonu či montovnu elektromobilů, přejme si, aby tenhle letitý boj už konečně skončil a management se mohl opravdu naplno věnovat rozvoji firmy, jejíž význam pro regionuž výrazně přesahuje význam černouhelných dolů z impéria Zdeňka Bakaly. A mimochodem, není asi zábavnějšího srovnání dvou ostravských carů než právě Světlíka s Bakalou. První je zdaleka největším místním mecenášem, kultivuje město a má ho evidentně rád, u Bakaly si ani nemůžeme být zcela jistí, jestli tuší, kde je v Ostravě Stodolní, a zajímá ho o dost více Ženevské jezero než pověstné ostravské laguny. Co zbude v Ostravě za jedním i za druhým, lze už dnes odhadnout velmi dobře. A pro Bakalu takové srovnání rozhodně nemůže dopadnout dobře.

Přes všechny sympatie, které ostravský průmyslník vzbuzuje u nezaujatého pozorovatele, i při vědomí potřebnosti a užitečnosti vítkovického těžkého strojírenství je třeba s jeho současným hlavním tématem polemizovat. Poplatky za obnovitelné zdroje skutečně vážně škodí průmyslu obecně a snižují naši konkurenceschopnost, protože jsou vyšší než jinde, a německé fabriky jsou dokonce od těchto poplatků osvobozeny. Právě proto, že Německo stojí na exportu a musí čelit konkurenci ze zemí, kde žádné poplatky za obnovitelné zdroje nejsou.

Jenže my nejsme Německo, kde je obyvatelstvo poblouzněné láskou k tzv. zelené energii ochotno platit tento poplatek i za velké firmy. Řešením není ani přenesení podstatné části nákladů na obnovitelné zdroje do státního rozpočtu, jak to udělala loni Rusnokova vláda. Na to rozpočet nemá a mít už nikdy nebude.

Řešením je pouze opuštění téhle slepé ulice evropské energetické politiky, což nebude vůbec, ale vůbec jednoduché prosadit. Pomoci by s tím mohl další Ostravák, Lubomír Zaorálek, jenž se má stát ministrem zahraničí. Právě tomuto šéfovi diplomacie se ovšem podstata problému bude objasňovat poněkud obtížně. Snad by proto bylo vhodné zkusit to pěkně po ostravsku. Třeba se mu pak rozsvítí.

Týdeník EURO 3/2014, 20.1.2014