Vláda „rozpočtové odpovědnosti“ získala v úterý důvěru, ve středu schválila limit úsporného rozpočtu na příští rok s deficitem veřejných financí 135 miliard, tedy 4,6 procenta HDP, a mezinárodní finanční trhy se jí okamžitě odměnily: renomovaná mezinárodní měnová agentura Standard & Poor's změnila výhled hlavního státního ratingu ČR ze stabilního na pozitivní.

Stejně jako další dvě mezinárodní agentury, kterým ovšem stačilo k upevnění důvěry v ČR už vítězství současné koalice ve volbách.

Co změna takového hodnocení ve skutečnosti znamená? Zatím hlavně očekávání, že je v Česku politická vůle provést reformy, které by měly zmírnit dopad stárnutí obyvatelstva na veřejné finance, teď vyšší než dřív. Tak to alespoň definoval jeden z analytiků zmíněné agentury. Dodat je ovšem třeba, že se tím pádem dostala ČR v žebříčku této agentury do stejné skupiny jako je Malta, Korea nebo Izrael. Například Slovensko je o stupínek výš: spolu s Itálií, Chile, Kyprem a Čínou v kategorii A plus.

Pro svět je dotyčné ohodnocení nicméně signálem, že se ČR dá věřit, že bude schopná dostát svým finančním závazkům. Že bude tedy moci splácet své dluhy. Také podmínky, za kterých by si eventuálně potřebovala půjčit, by měly být výhodnější.

Faktem na druhé straně je, že teprve v budoucnu se ukáže, zda vláda bude schopná šetřit, ale přitom neudusit zárodky hospodářského růstu, ale naopak ho podpořit všude tam, kde to bude mít smysl. Utlumovat plošně stavby silnic a železničních koridorů, když je z velké části financují evropské fondy, moc rozumně nevypadá. Také opatření, která by zasazovala rány kupní síle obyvatelstva, tedy tzv. domácí poptávce, tlumí dost spolehlivě hospodářský růst. Tím směrem se ovšem nesou jak současné úvahy o zavedení plošné povodňové daně, tak o financování důchodové reformy „sblížením“ obou skupin DPH, které by v reálu zdražilo základní potraviny a léky, tedy to, bez čeho se lidé neobejdou.

Ale vraťme se k tomu zaklínanému ratingu, pro který se tohle všechno údajně dělá: také uvnitř ČR totiž existují agentury, které pravidelně hodnotí. Agentura Czech Credit Bureau například hlídá, jak jsou na tom jednotlivé obce. A zjistila, že „vysoce rizikových“ jich tady loni bylo 449, což byl z roku na rok nárůst o 20 procent. Jako vysoce rizikové byly hodnoceny všechny obce, jejichž zadlužení se pohybuje kolem jednoho celého ročního rozpočtu. Což jsou parametry řeckého dluhu.

Přesto si většina z těchto obcí, jak rozklíčoval server aktuálně.cz, se svou situací velkou starost nedělá. Jejich zadlužení je nezřídka způsobeno nějakou dlouhodobou investicí a pokud se ji daří v termínech splácet, může být všechno v pořádku. Důvod k poplachu nastane ale v každém případě, když hospodaření končí rok co rok v červených číslech a běžné příjmy nestačí na krytí běžných výdajů. A to se teď, v době krize, kdy daňové příjmy vysychají, ale obce si musejí poradit se stále větší administrativní zátěží, stává stále častěji.

Krach ovšem nehrozí jen obcím. Česká kapitálová informační společnost, čili Čekia, zkoumá ekonomickou kondici firem a její zjištění jsou rovněž neveselá: podle nich totiž do roka hrozí v Česku bankrot každé páté firmě. Vědět je třeba, že v minulosti se Čekia ve svých předpovědích krachů firem bohužel takřka nemýlila. Její metodika odpovídá mezinárodním normám. Zda se vládě podaří realizovat slibované úlevy podnikům dostatečně rychle a zda to podnikatelskému sektoru skutečně pomůže, je otázka. Takže není vyloučeno, že by to nakonec mohlo dopadnout s tou „rozpočtovou odpovědností“ i podle známého pořekadla o zdařilé operaci, ale mrtvém pacientovi.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6