EKONOMIKA: O tom tržním hospodaření
Dovolím si reagovat na článek pana Václava Vlka st. Kdyby byly ryby…
V zásadě s autorem souhlasím v tom, že "je potřeba, aby se vozilo máslo nebo sýry z Itálie do Dánska a z Belgie třeba do Prahy." Přestože se mi nedostalo řádného ekonomického vzdělání, spolu s autorem zmíněného textu jsem přesvědčen, že volný trh je to, co ekonomice prospívá a jakékoli jeho svazování omezování či regulace mu mohou jen a jen uškodit. Zkušenost s nedostatkem toaletního papíru, menstruačních vložek a mnoha dalších komodit z dob před odchodem - bohužel jen některých - soudruhů do návi, by asi za nějaký ten semestr na VŠE vydala.
Nuže dobrá. Norské ryby na Borneu? Proč ne? Norové svým rybám rozumějí. I já si rád pochutnám na rybce do české kotliny z Norska dovezené. Italské, francouzské, švýcarské či holandské sýry na našem trhu? Božíčku, sem s nimi! Nechť na oplátku v jiných zemích okusí naši slavnou Plzničku.
Nechápu ale, proč v mém nejčastěji navštěvovaném supermarketu nabízejí rajčata až z Belgie. Nevím o tom, že by zrovna Belgie byla zelinářskou velmocí. Z toho, že tato rajčátka jsou v mém oblíbeném krámě celoročně, soudím, že zrála ve sklenících, a že si tedy příliš slunečního svitu neužila. Nejsem žádná mlsná huba, ale i já poznám rozdíl mezi belgickým chuťově nepříliš zajímavým produktem a rajčaty českými, šťavnatými, v sezóně na pouličním trhu od soukromníka nakoupenými. Dokonce i těch pár rajčátek, co mi uzrají na zahrádce před domem v Jižních Čechách chutná lépe než onen supermarketový belgický dovoz.
Nemyl se ale, čtenáři, nejsem nikterak zarytý vlastenec. Pochutnal bych si i na rajčatech třeba ze slunné Itálie nebo ze slunného Řecka. Vydejte se na dovolenou kupř. na řecký ostrov Lefkada nebo kamkoli jinam a v tom nejzapadlejším krámku si kupte pár rajčat. Nebudou sice nablýskaná a velikostí předpisově veliká jedno jako druhé, tak jak jsme zvyklí z pultů našich obchodů, budou možná trochu i od bláta, ale to se umyje, možná se sem tam i nějaký ten stroupek najde. No bóže! Připouštím, že nejen z mých daní dobře placeného euroúředníka pendlujícího mezi Bruselem a Štrasburkem, který má na starosti produkci a jistě i konzumaci rajčat v celé šírošíré EU, by z těch řeckých rajčat asi trefil šlak, ale ta chuť! Kdo neokusil rajské jablko, uzrálé pod žhavým řeckým sluncem, ani neví, jak rajské jablko vlastně chutná. Škoda, že se Řekové věnují více popíjení frappé, daňovým únikům a podpalování bank místo toho, aby zaplavili Evropu ovocem a zeleninou. Pokud by jim to RVHP – pardon – EU dovolila.
Na zaplavení trhu tu máme totiž jiné odborníky.
Kupte si v supermarketu česnek. Sázím sto ku jedné, že bude s největší pravděpodobností z Číny. Kromě toho bude bez chuti a bez zápachu a když ho hned nespotřebujete, po čtrnácti dnech vyhodíte nepoužitelné zbylé šustící vysušené případně plesnivějící stroužky do odpadků.
Budiž pochváleno neregulované tržní hospodářství.
Zaplať pánbůh za ty dary, že si mohu občas v našem městě v sobotu na trhu koupit český česnek od soukromých zemědělců. Zaplať pánbůh za ty dary, že si mohu občas dokonce i v mém oblíbeném supermarketu koupit český česnek, který nejen vypadá, ale i dokonce i chutná a má říz jako pravý poctivý česnek.
O polských zdraví nebezpečných potravinách psali jiní, do toho se již pouštět nehodlám. Nic proti trhu, ale jsem-li nucen nakupovat šunt, je s tím trhem vše v pořádku?